Mezi metaforou a ironií

Je pro zprostředkování historické zkušenosti závažnější všeobjímající metafora celku, či ironická glosa jednotlivosti? Má mít formu hotové básně, jejíž duchaplnost čtenář beze zbytku přijímá, nebo textových fragmentů, které má čtenář složit v celek vlastními silami? Mexická literatura 20. století toto aristotelovské téma rozehrála v mistrném provedení Octavia Paze a Carlose Monsiváise. Dvě nepřehlédnutelné osobnosti mexického intelektuálního života – básník a esejista Paz a novinář a autor literárních kronik Monsiváis – svým dílem i veřejným vystupováním významně ovlivnily hispanoamerickou kulturu a přinesly obecné podněty k interpretaci západního kritického myšlení a humanismu. Prostřednictvím analýzy literárního ztvárnění zlomového roku 1968, interpretace symbolů mexické kultury, rozboru zvolených žánrů i úvahy o postavení spisovatele ve společnosti se tato komparativní studie vybraných textů obou autorů snaží českému čtenáři přiblížit mexickou společnost minulého století a zároveň jej upozornit na překvapivé přesahy směrem k chápání nedávné historie naší země.