Felixír života
Vodseďálkova kniha je v mnohém smyslu dílem bilančním. Rozhodně se však nejedná o „klasické“ paměti či sentimentální vzpomínání, ale daleko spíše o esejistické účtování s vlastní zkušeností životní i tvůrčí. I z toho důvodu se jeho texty zhusta pohybují na hranici mezi faktografií a původní uměleckou tvorbou. První část knihy tvoří texty vyrůstající ze vzpomínek na autorovy rodiče, přátele (Bondy, Krejcarová) i dobové reálie („radostné budování“ z počátku 50. let s jejich obludnou estetikou, konec světové války atd.). Stěžejní část knihy je však zakotvena v současnosti 90. let. Vodseďálek zde prostřednictvím esejů i reflexivních básní rozkrývá mnohá témata, která z nejrůznějších úhlů nasvěcují naši současnost. Děje se tak nejčastěji skrze evokaci všednodenních životních situací a jejich ukotvení v metafyzickém rozměru bytí. Vodseďálkova kniha je tak cenná jak faktograficky, tak i myšlenkově a umělecky.
Ukázka
„Životní úspěch
Vynalezl jsem mýdlo, které si pamatuje tvar namydleného těla. Jeho paměť je trvalá, i když ono samo se rozpouští a mizí v hluboké spleti kanalizace. Prozradím své utajované přání. Chtěl bych, aby vše, co jsem napsal, mělo tuto záhadnou vlastnost, aby mělo v paměti všechny myšlenky těch, co četli. I potom, až nenávratně zmizí v propasti času.
Vysoké nad Jizerou 24. dubna 2000“
„Mohli bychom tu hledat stopy někdejší surrealistické inspirace nalézající umělecký účinek ve srážce nepatřičných jevů (šicí strojek a deštník na operačním stole). U Vodseďálka je však tento rys surrealistické estetiky posunut jinam. Výsledný efekt vzniká na základě konfrontace kýčovité banality, schematického ideologického iluzionismu hraničícího s mytizačními potřebami lidské psychiky, s ostrým vědomím skutečného stavu věci a nevyčerpatelné mnohotvárnosti života i nesčetných možností překvapivých souvislostí. Felixír života je pestrým souborem útržků vzpomínek a zážitků, kde spontánní nevypočitatelnost života komponuje momenty, kdy se střetává s tragikou a zejména banalita s vtipem. Z některých takových střípků přímo dýchá ovzduší, jímž se sytily i nezapomenutelné obrazy Hrabalovy.“
– Aleš Haman
„Je v podstatě jedno, zdali Vodseďálek použije jako „odrazový můstek“ ke svým „bádáním“ vzpomínku na půlstoletí staré přátelství s Egonem Bondym a Janou Krejcarovou, nynější procházky v podkrkonošské vísce Vysoké nad Jizerou nebo úryvky z televizního zpravodajství. Výsledek je týž: střípky konvenční reality, zautomatizovaná a vyčpělá každodennost tu proti básníkově schopnosti vnímat svět „jinak“ najednou trčí jako prázdné a nesmyslné torzo. Tahle „literární archeologie“ – jak Vodseďálkův Felixír trefně označuje v doslovu Martin Pilař – je pro literáta bilancí (nejen) odcházejícího desetiletí, zúčtováním s vlastní životní a uměleckou zkušeností. Pro čtenáře je tato kniha velmi příjemným dokladem názorové originality a nespoutanosti jednoho podivuhodného autora.“
– Radim Kopáč
| Počet stran | 166 |
| ISBN | 80-86055-96-5 |
Autor knihy
Mohlo by se vám líbit
