Když v roce 1884 vydal proslulý francouzský básník Paul Verlaine knížečku portrétů svých současníků nazvanou Prokletí básníci, pojmenoval jeden z klíčových básnických typů moderní literatury. Typ, ke kterému dnes už nepatří jen slavní Francouzi Villon, Baudelaire či Rimbaud, ale který prochází i napříč českou literaturou. Autoři uvedení v naší antologii byli většinou „prokletí“ ve svých osudech, mnozí žili v chudobě, často na hranici bídy, vzdorovali společenským konvencím, soužili se pro nešťastné lásky, upíjeli se alkoholem, umírali na tuberkulózu či páchali sebevraždy. Ale nejen to, především jejich díla se ocitala v prokletí, ať již tím, že se za jejich života buď vůbec ke čtenářům nedostala, nebo byla ostouzena a odsouzena kritikou i tehdejší společností, anebo byla publikována pod pseudonymem, ke kterému se autor nikdy nepřiznal. Společné však měli i to, že ve svých vrcholech psali výsostnou poezii. A právě proto, že mnohá z těchto děl jsou dnes již zapomenutá či málo dostupná, chceme touto knihou nechat znovu promluvit „prokletost“ k novým generacím čtenářů.
Autoři
Karel Hlaváček, František Gellner, Jiří Karásek ze Lvovic, Hermor Lilia, Richard Weiner, Ivan Blatný, Jiří Orten, Jakub Deml, Irma Geisslová, Václav Hrabě, Simonetta Buonaccini, Jaroslav Kolman Cassius, Hanuš Bonn, Oldřich Wenzl, Jan Hanč, Karel Šebek, Josef Jaroslav Langer, Josef Jaroslav Kalina, Karel Sabina, Václav Bolemír Nebeský, Vincenc Furch, Václav Čeněk Bendl, Aleš Balcárek, Rudolf Meyer, Václav Šolc, Ladislav Staněk, Petr Kles, Vladimír Houdek, Kamil Berdych, Robert Lev Novák, Josef Chaloupka, Šárka Smazalová, Ladislav Landa, Oldřich Ludva
„Omezuji Šaldův pohled, který v prokletí hodnotil pouze protest proti měšťácké společnosti. Vracím se k Verlainově pojetí,“ říká Slavík. Vymezení typu prokletého básníka a výběr jednotlivých tvůrců pro něj nepředstavovalo otázku sociologickou, ale spíše metafyzickou. „Některé bytosti jsou proklety už svým osudem, dílem, tím, co je na ně naloženo,“ dodává. Jeho spolupracovník a iniciátor celého projektu Jiří Kudrnáč doplňuje: „Jde o poezii, která má určité parametry – expresivní, apelativní a ambivalentní. Ale prokletost zároveň znamená vyvolenost, proto je záhodno takovou tvorbu charakterizovat pozitivně.“
„Časový záběr nového titulu sahá od počátků minulého století až do současnosti. Prokletý básník, absolutní básník je pojem nadčasový,“ zdůrazňuje Slavík. Vnějškovou výjimečnost řady autorů, která byla stvrzována nešťastnou láskou, melancholií, chudobou, nekonvenčním životem, smrtelnou tuberkulózou či alkoholem, dosvědčují drobné medailonky v závěru knihy.“
– Luboš Mareček
| Počet stran | 260 |
| ISBN | 80-86055-53-1 |
Další z edice
Celá edice
Mohlo by se vám líbit
