Český literární naturalismus

Byl naturalismus „žumpou hnusu“, či moderním experimentem? A co ten český? 

Naturalismus vzbudil na konci devatenáctého a počátkem následujícího století vlnu bouřlivých diskusí. Napříč evropskou kulturou byl radikálně odmítán a zároveň neodolatelně přitahoval čtenáře, nakladatele i podstatnou část spisovatelů. Jaká byla jeho pozice a podoba v české literatuře? Omezoval se jen na několik málo jmen, která si dnes s naturalismem spojujeme, nebo měl širší dosah a vnitřně rozmanitější povahu? Byl pouze odlitkem Zolovy teorie a románů, nebo se k tomuto ideálnímu prototypu vztahoval složitěji, ba mnohotvárně? Přinášel čtenáři jen senzační motivy krajní ošklivosti a hnusu, nebo byl podnětným moderním experimentem? Co český naturalismus vypovídá o pozici naší literatury v evropském kontextu, třeba v porovnání s Francií, Německem, Skandinávií, ale třeba i se Slovenskem? Jaký podnět i metodologický problém naturalismus představuje pro literární historii? 

Odpovědi nabízí kolektivní monografie akademiků z Českých Budějovic, Prahy, Brna, Olomouce a Liberce.