Byla jsem ženou slavného muže
Druhé vydání memoárů svobodomyslné novinářky a manželky S. K. Neumanna.
Kniha je výjimečným svědectvím o odvrácené straně života velkého básníka, jehož skutečný příběh obvykle neplní řádky učebnic. Autorka se s ženatým Neumannem setkala v roce 1904. Začala navštěvovat jeho proslulou vilu v Olšanech, zanedlouho se sblížili a uprchli do Vídně.
Následovalo osmnáct let společného života; láskyplné chvíle se střídaly s obdobími nenávisti a útěků jednoho či druhého. Neumannova záliba v alkoholu a milostných avantýrách je známa, kniha však odhaluje i jeho složitou povahu a hrubiánství. Božena se z nesnesitelného vztahu pokusila dvakrát uniknout — s Neumannovými slavnými souputníky, literáty Olbrachtem a Těsnohlídkem.
Memoáry zachycují — často ve skandálních souvislostech — celou řadu osobností: bratry Čapkovy jako plagiátory a kariéristy, Tomana jako pobudu, Majerovou jako záletnici i mnohé další…
Knihu lze číst různě — jako „drby“ o slavných, kapitoly z dějin české literatury, román o nelehkém ženském údělu i feministický pamflet vyrovnávající si účty se světem mužů. Není divu, že v době svého vzniku byla nepublikovatelná.
Ukázka
„Vy, která chcete psát o Bouřlivákovi,“ povídá mi tajemník ministra Kopeckého, „nezapomeňte, že jeho postava se musí idealizovat.“ – „Památka na něj,“ říká mi tajemník ministra Nejedlého, „musí zůstat čistá.“ Prozatím neuhlazuji věty, aniž zušlechťují to, co bylo drsné a kruté, jde mi o pravdu, která se může ověřit u dosud žijících svědků našeho společného života.“
– z pamětí B. Neumannové
„Bulvár, nebo nepřikrášlená svědectví? V mezititulku úmyslně stojí slovo bulvár, i když o celku vzpomínek zaručeně neplatí. Záleží samozřejmě na tom, co si z textu jeho vnímatel chce vybrat. Zda velice zdařilou fresku ze zázemí jednoho uměleckého života v prvních dvou desetiletích našeho století (obraz „české“ Vídně, anarchistické naivity a drsné skutečnosti, každodenní existenční nuzoty, tvůrcovy vydělenosti na venkově, života bez Boha, překvapivé svobody slov a činů v Rakousku-Uhersku), či peprné historky, které zkalí lidský profil našich klasiků? Autorka velmi rázně odděluje území básníka a člověka, aby došla k přesvědčení: „Dnes říkám, že člověk je přednější a stojí výše nežli básník.“ Zatímco nikdy nezapochybuje o geniální umělecké podstatě svého partnera-básníka, soupis jeho lidských negativ by zabral několik velkých listů. Ze svědectví mnoha konkrétních příkladů – sklonu k alkoholu, mezilidské neurvalosti, pohlavní nevázanosti, lidské zbabělosti, vydavatelské nezodpovědnosti atd. – dochází ke konstatování, že Stanislav Kostka byl „člověk bez mravního smyslu, bez citovosti, bez silné vůle, bez soudnosti a také bez jisté dávky tělesné síly…“
– Petr Hanuška
| Počet stran | 448 |
| Rozměr | 135×205 |
| Vydání (pořadí) | 2 |
| ISBN | 978-80-7491-422-5 |
Autor knihy
Mohlo by se vám líbit
