Fotoreportáž a video ze Šumavy: Po stopách míst z knih Petry Klabouchové

30. 4. 2026

Spisovatelka Petra Klabouchová nás provedla šumavskými místy, jež hrála roli v historii i v jejích knížkách. Pojďte se s námi podívat, jak to vypadá na Cimrukách, hájence Pustina nebo na Františkově, které znáte z románů Vona, Ignis fatuus a Prameny Vltavy.

VONA

Cimruky: Malý Kozí Hřbet

Příběh z nové knížky Vona se odehrává na Cimrukách a vycházím v něm ze skutečných událostí. Tuto lokalitu postihlo v roce 1853 obrovské přírodní neštěstí, přišlo tolik sněhu, že lidé tady v těch staveních zůstali zasypaní pod sněhem jako pod lavinou několik měsíců. Ti, kteří zemřeli, zůstávali vevnitř v přetopených světničkách a mezi živými se rychle šířila tyfová epidemie. Když se sem s prvním táním na jaře podařilo dostat první záchranné výpravě, polovina obyvatel tady na Cimrukách už se jí živá nedočkala. A ten zbytek rozhodně nebyl v dobrém psychickém stavu. Celkově mluvíme o několika stovkách obětí, což je na Šumavu nepředstavitelné číslo.

Toto je jedno z původních cimruckých stavení. Sníh jim tehdy sahal až po střechu, zapadl jim komín, bylo to několik neskutečných metrů sněhu.

Na Cimrukách se jako po celé Šumavě v zimě používala umrlčí prkna. Byla to umělecky upravená prkna, na která se pokládali mrtví, které nebylo možné přes zimu pohřbít, protože sněhu bylo příliš na to, aby se mohl zorganizovat pohřeb, a bylo tak mrazivo, že se ani nedala vykopat díra na hřbitově.

IGNIS FATUUS

Knížecí hájenka Pustina

Hájenka Pustina byla původně knížecí hájenka, a i když to tak teď nevypadá, psaly se v ní velké i malé dějiny Šumavy. Před válkou sem jezdíval třeba prezident Beneš. Vypráví se, že po válce během vysídlení tady došlo k popravě jedné z německých žen, která zde v té době pobývala.

Území spadalo pod vojenský výcvikový prostor Dobrá voda a veškeré stavby tu měly být srovnány se zemí. Tuhle hájenku zachránil šumavský lékař Zdeněk Kostrouch, kterému se potom přezdívalo doktor na koni, protože aby mohl vyjíždět za svými pacienty, jezdil na koni, jinými prostředky to nešlo. Žil tady se svojí ženou, která byla neteří Franze Kafky, takže i tahle stavba má hodně společného s literaturou. Bohužel po jeho smrti hájenka chátrá. Každý rok Šumaváci říkají: „Další zimu už nevydrží.“ Zatím ještě stojí.

PRAMENY VLTAVY

Pomník králům Šumavy

Hned za pomníčkem tzv. kopečkářů, neboli králů Šumavy, tedy těch, co přecházeli a pomáhali přecházet po únoru 1948 na druhou stranu za svobodou, vede stezka, kterou se utíkalo za tmy a ve sněhu. A přesně tady se odehrává i část příběhu z knihy Prameny Vltavy.

Tajná nacistická továrna

Z obce Františkov, která měla kdysi dva tisíce obyvatel, a dokonce i taxislužbu, dnes zůstalo to, co zůstalo. Přímo pod našima nohama a všude kolem jsou zbytky tajné nacistické fabriky, u níž přesně nevíme, co se tam opravdu vyrábělo a zkoumalo, a tohle je to, co z ní zůstalo.

Tenhle lesík je na první pohled podstatně mladší než ostatní lesy kolem. Měl to tu krýt a zakrýt po tom, co byly podzemní chodby vyhozeny do vzduchu. Dle šumavských legend by chodby měly vést až na druhou stranu do Německa. Dnes tu nejsou žádné hotely, turistické značky, nic. Zůstal tu jenom opuštěný penzion, kde bylo předtím sídlo gestapa a kudy se ze sklepů do fabriky vcházelo.