Ivan Slavík je jedním z nejvýznamnějších křesťansky orientovaných českých básníků a osobností, která má hluboký vliv na současný literární život. Narodil se 23. 1. 1920 v Praze. Za války pracoval jako kancelářský praktikant, pak totálně nasazený soustružník a mechanik. V letech 1945-48 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, obor čeština-filozofie. V letech 1946–47 byl výkonným redaktorem čtrnáctideníku Vyšehrad. Dne 1. 3. 1948 nastoupil na gymnázium v Praze, ale už 1. 9. 1948 byl přeložen trvale mimo Prahu, nejprve do Domažlic, od roku 1952 do Hořovic. Vlastní poezii publikoval jen v údobích ideologického tání nebo samizdatově, svobodně po roce 1989. Překládal převážně metafyzické a náboženské básníky, publikoval opomíjené a zapomenuté autory, psal literární esejistiku, shrnutou z časopisů knižně až po roce 1989.
První svazek sebraného díla obsahuje sbírky Tryzny, Snímání s kříže, Hořký javorový list, Ke komu?, Deník Arnošta Jenče, Suspiria Arnošta Jenče, Dvě litanie Arnošta Jenče.
„Možná jde o nejvýstižnější konfesi křesťanského básníka v české poezii vůbec a možná znovu pochopíme, proč u kolébky tohoto básníka stál Winer. Paradoxně bychom mohli říci, že Slavík je básníkem křesťanské beznaděje. Neboť vstup do tohoto světa je dán pouze skrze jeho úplné znejistění.“
– Petr Cekota
„Teprve nyní, když máme téměř šest stovek básní vřazených, uvědomujeme si v plné míře, s jak sugestivní osobností se můžeme setkat. Slavíkova cesta k Bohu, jak by se mohl noetický kořen jeho tvorby zhutnit a lapidárně interpretovat, má totiž i svůj nezaměnitelný časoprostorový rozměr. Její básnické ústrojenství reaguje velice citlivě a s uvážením na všechny hrůzy i naděje posledního půlstoletí, které se právě u nás v Čechách dotýkají zejména kategorie svědomí, neboť jen málokomu bylo dáno vyrovnat se s nástrahami času po této stránce beze zbytku. Ivan Slavík patří k těm, již se v každé vteřině své lidské existence domáhali i vertikální existenciální pravdy, svého duchovního tvaru. Příběh jeho díla lze odtud snadno odečíst. Je bohatě zalidněno plebejci i světci, osudy rozehrávanými před tváří věčnosti, znějí v něm však především struny času lidské samoty, té královské materie, s níž je nám dáno nakládat od okamžiku narození až po chvíli, kdy budeme opouštět tento svět. Má-li mít tento řád smysl, je nutno jej naplnit. Slavík ví jak: Bohem…“
– Mirek Kovářík
| Počet stran | 400 |
| ISBN | 80-86055-47-7 |
Autor knihy
Další z edice
Celá edice
Mohlo by se vám líbit
