„Básník s jistotou demiurga popochází klidným a jistým krokem na hranici mezi zniternělým přístupem k jazyku, jeho citlivým využíváním, a jemným výběrem temat, zkušeností, vidění, vzpomínek, sdělení, poučení, frází a zkrátka všeho, co lze naléhavým zvoláním a bezpříkladným interesem na životě zachránit z minulého času. A to formou emblematizace. Nelze Vodičkovi přiřknout jen tak přídomek básníka spojeného s romantismem, neoromantismem či postromantismem. Nelze to učinit jen na bázi odkazu k senzitivně vyjádřené touze po prchajícím životě atd. Vodička svět dokonale a cele, tedy především s odkazem na jazyk, básnicky tvoří.“
– z doslovu Igora Fice
„Retrospektiva Vodičkovy předlistopadové tvorby jasně dokládá proč /=neměl oporu tehdejších mocných/ - nic z „radostného pozemšťanství“ hlásaného tehdejší oficiální kritikou tu nenajdete, ale prožitek noci a zmaru, existenciální úzkosti. Toto nebyl veselý žvatlavý dělník na vinici socrealistické literatury, toto byl outsider volbou, básník vyděděnec, byl jako ti jezdci z jeho básně, kteří „plameny/ proti slunci jedou/ vysoko v krvi“. Když ovšem pak po listopadu 89 nastala v české literatuře doba návratů, zůstala Vodičkova poezie opět na čas stranou, byl přece dřív publikován. Jenže jeho sbírky byly v té době už nedostupné a hrozilo, že nesporný přínos, který Vodičkovy básně české poetické scéně přinášejí, zůstane – alespoň na čas – nevyužit. Dnes je tedy díky nakladatelství Host a editorovi Igoru Ficovi nebezpečí zažehnáno.“
– Jiří Rulf
| Počet stran | 304 |
| ISBN | 80-86055-04-3 |
Autor knihy
Další z edice
Celá edice
Mohlo by se vám líbit
