(1931 Herálec u Humpolce — 1984 Praha), básník, prozaik a překladatel. Ani politická perzekuce v padesátých letech a následné uvěznění obou rodičů, zabavení veškerého majetku a vystěhování z domova, ani vyloučení ze studia bohosloví, ani vynucená práce na pozici pomocného dělníka a další proskripce, dokonce ani chronické deprese, samota či nemoc neochromily Zábranův celoživotní vztah k literatuře. Po přestěhování do Prahy navázal mnohá přátelství s obdobně režimem stíhanými umělci, především s výtvarníky a spisovateli. Pod záštitou Kruhu překladatelů profesně překládal ponejvíce anglickou a ruskou poezii a kromě vlastních veršů přispíval do literárních časopisů i recenzemi cizojazyčné, zejména americké literatury. Poutavými komentáři, medailony a interpretačními esejemi doprovodil řadu antologií a výborů. Spolu s Josefem Škvoreckým je také autorem několika detektivních próz. Působivou výpověď o Zábranově osobnosti a tvorbě poskytují jeho deníkové záznamy zveřejněné pod názvem Celý život.
