Jana Pokojová

je tlumočnice, překladatelka a vysokoškolská pedagožka. Vystudovala obor Překladatelství a tlumočnictví němčiny a španělštiny na Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde vyučuje řadu překladatelských a tlumočnických seminářů. Kromě toho pracuje na volné noze jako tlumočnice a překladatelka. Českým čtenářům zprostředkovala básně Christiana Morgensterna, jehož poezii a její recepci v českém a španělském kulturním prostředí se věnuje i v chystané disertační práci. Za překlad výboru 77 šibenic (Vyšehrad, 2020) obdržela v roce 2021 s kolegou Janem Janulou tvůrčí ocenění od Obce překladatelů udílené v rámci Ceny Josefa Jungmanna. K jejím dalším překladatelským počinům patří morgensternovské výbory BUbásně (Vyšehrad, 2021) a Praktičtí lidé (Vyšehrad, 2022), sbírka Mokré suché listí (Vyšehrad, 2022) od španělské básnířky Isabel Bono nebo Dvacet milostných básní (Dybbuk, 2024) Pabla Nerudy. V rámci svého vysokoškolského působení se v posledních letech věnuje tzv. projektové výuce, během níž společně se studenty přeložila a vydala čítanku básnického překladu s názvem Morgenstern je stále v Čechách (Vyšehrad, 2024), a na podzim 2025 vyšla antologie z básnického díla španělského spisovatele Federika Garcíi Lorky s titulem Všechny vůně oleandru (Vyšehrad, 2025). Kromě poezie se věnuje i překladu dětské literatury, pro malé čtenáře převedla ze španělštiny knížky Špunťa a já (Cesta domů, 2022) a Hrozálie v čarodějnické škole (Host, 2026).