Prázdniny

„Balabán mistrně pojmenovává trýzně všedního dne, které ovšem, jen proto, že se týkají každého druhého, jehož „život je v půli se svou poutí“, nejsou o nic méně bolestivé až k palčivosti. Nikdy nic nemůže být zároveň a dohromady, vždycky jako by chvíle autentického štěstí byla jen odvrácenou stranou smutku, marnosti a zoufalství, postavy to vědí, či přesněji, ani na chvíli na to nezapomínají. Memento ze ztrát je přítomno permanentně a nejde o obousměrný provoz. Jsem-li šťasten, vím zároveň, že za tímto štěstím zcela jistě a takřka v závěsu přijdou chvíle k uzoufání. Naopak, když se trápím, vědomí možných chvil naděje, odpočinku, uvolnění se jen stěží prodírá chuchvalci citových mračen těhotných mokvavým studeným podzimním deštěm. Co se s tím dá dělat? Jen to u-žít, čtením si to udělat alespoň na chvíli snesitelnějším, protože tíhu lze, alespoň nad otevřenými stránkami, s někým sdílet.“
– Miroslav Zelinský 

„Povídky se čtou lehce a snadno, mám však za to, že nevznikaly snadno. Napovídá tomu vybroušený styl, pro který jsou charakteristické koncizní věty a uměřený slovník. Zdá se, že tyto prostředky pomáhaly autorovi udržet přímý směr v tématu a ochránily ho i před běžnými pokušeními, zejména před vnějším ozvláštňováním textu.“
– Jiří Salvet 

„Jako by již to, že posledním slovem knihy je „TELECOM“ („Než strčí kartu do přístroje, podívá se na ni. Je na ní lední medvěd, který se dívá na sněhem zapadanou budku s nápisem TELECOM.“) naznačovalo, že příčina lidské bezvýchodnosti a samoty, o níž kniha pojednává, je asi v poruše komunikace mezi lidmi.“
– Ondřej Macura