Osočení

„Opět jsem slyšel několik hypotéz. Jeden bývalý, kdysi velice stalinský komunista a pak dost prominentní disident mi do telefonu vyslovil názor, že seznam dala k dispozici jedna disidentská frakce, aby oslabila jinou, jejíž členové se na seznamu hojně vyskytují. To ponechávám bez komentáře jiného, než že mi to příliš připomíná stranickou teorii a praxi. Jiný hypotetik mi tvrdil, že seznam byl tahem StB k zničení šancí OF před volbami. Na tom by něco mohlo být: jednak je na seznamu (přirozeně, byli častým předmětem estébáckých triků) relativně značný počet disidentů, jednak vypuštění této kouřové clony bylo, zdá se, skutečně načasováno. Jenže kdo nebo co bylo za tou kouřovou clonou? Anebo, abych použil staré kriminalistické otázky: Cui bono? 

Kdo seznam dal k dispozici a proč, vědí pouze v Rudém právu. Podle jejich redakčního prohlášení je vedly pohnutky veřejného zájmu: odpadlo „nechutně“ dlouho se táhnoucí dilema zda zveřejnit, nebo nezveřejnit. Tuto otázku řešíme podle svého přesvědčení a práva. Přesvědčení občana a práva a povinnosti novináře získávat a zveřejňovat informace, které společnost „žádá!“. Pasáž sice provokuje k analýze, ale i ji ponechám bez komentáře. Připomenu jen, že „požadavky společnosti“ (dříve „lidu“) běžně argumentovali komunisté, aniž se kdy pokusili takové požadavky sociologicky nebo jinak zkoumat.“
– z předmluvy Josefa Škvoreckého 

„Vydání sborníku Osočení je možno i dnes považovat za odvážný čin, neboť není pochyby, že černobílí fanatici rodu Cibulkova budou běsnit, aniž by si kdy byli s to uvědomit, že právě jejich fanatismus je činí ideálními loutkami v rukou stále mezi námi žijícího Estébáka. Soudným čtenářům Osočení přináší hlasy, které přispívají k rozvoji demokratického, pluralistického myšlení v naší zemi.“
– Martin Machovec