Ludvík Vaculík

(1926 Brumov – 2015 Dobřichovice) prozaik a publicista. Pocházel z Valašska, syn tesaře. Absolvent Baťových škol práce, dělník ve firmě Baťa. Po válce byl studentem politicko-novinářské fakulty Vysoké školy politické a sociální v Praze, pracoval jako vychovatel v učňovských internátech, poté působil jako novinář, od roku 1958 v Československém rozhlase, od září 1965 v redakci týdeníku Literární noviny. Jako výrazná próza šedesátých let byl přijat jeho román Sekyra (1966), originální jak svým jazykovým výrazem, tak silou výpovědi. Příběh zachycuje složitý vztah mezi synem a otcem, přerůstající osobní rovinu v generační spor. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil svými aktivitami v době tzv. pražského jara. Po roce 1970 nesměl v oficiálních nakladatelstvích publikovat, jeho texty vycházely v samizdatu, exilu a také v překladech. Patřil mezi čelné osobnosti československého disentu, zásadní význam měla jeho práce pro samizdatové nakladatelství Edice Petlice, které založil, koncipoval a vedl. Po listopadu 1989 dále působil jako prozaik a novinář.