Josef Topol

(1935 Poříčí nad Sázavou – 2015 Praha), dramatik a překladatel. Proslul jako „mistr dialogu“ a „básník jeviště“, byl signatářem Charty 77, obdržel literární Cenu Karla Čapka i zvláštní Cenu Thálie za mimořádný přínos českému divadlu. Začínal na pozici lektora v Armádním uměleckém divadle a poté studoval na DAMU. V roce 1959 se připojil k autorské dílně Národního divadla, které pak uvedlo dvě jeho dramata. Roku 1965 spolu s režisérem Otomarem Krejčou, dramaturgem Karlem Krausem a s herci Janem Třískou a Marií Tomášovou založil Divadlo za branou, které zahájilo činnost inscenací jeho hry Kočka na kolejích. Až do násilného zrušení divadla v červnu 1972 zde Topol zastával funkci dramaturga a režiséra, poté byly jeho hry zakázány a on jako režimem proskribovaný autor byl nucen až do listopadu 1989 pracovat v pomocných nebo dělnických profesích. Teprve po sametové revoluci se Topolova dramata začala vracet do repertoáru českých divadel, byly vydány i jeho Básně (1997) a rozsáhlý soubor esejů, úvah, studií, rozhovorů a vzpomínkových textů O čem básník ví (2014).