Růžena Svobodová

(1868 Mikulovice – 1920 Praha), prozaička a publicistka. Už v raném dětském věku přesídlila s rodiči ze Znojemska natrvalo do Prahy, když její otec Jan Čáp povýšil v úřadu správce premonstrátských statků. Přestože se po jeho předčasné smrti musela rodina uskrovnit, bylo Růženě dopřáno vzdělání na Vyšší dívčí škole. Práce soukromé učitelky a společnice jí ani po třech letech nezajistila očekávané ocenění a nezávislost, rozhodla se tedy pro sňatek se spisovatelem Františkem Xaverem Svobodou, jenž ji společensky i hmotně zabezpečil, byť niterně nenaplnil. Mohla ovšem provozovat literární salon, kde s manželem hostili umělce a přátele (Antonín Sova, Vilém Mrštík, F. V. Krejčí, J. S. Machar, Arne Novák), cestovat do zahraničí (Itálie, Francie) či trávit léto v přírodě (Mníšek pod Brdy, Beskydy). Podporována především svým důvěrníkem a obdivovatelem F. X. Šaldou začala od počátku devadesátých let soustavně psát, později sama pomáhala začínajícím spisovatelkám (Božena Benešová, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Eva Vrchlická). Během světové války se věnovala charitativní činnosti.