Milada Součková

(1899 Praha – 1983 Cambridge, MA), básnířka, prozaička a literární historička. Pocházela z pražské měšťanské rodiny přelomu století. Navštěvovala dívčí gymnázium Minerva, jehož prostředí přispělo k jejímu vnitřnímu sebevědomí. Studium Přírodovědecké fakulty UK ukončila disertační prací O duševním životě rostlin. Do literatury vstoupila prózou První písmena, kterou nadšeně přijal Roman Jakobson. Následoval román Amor a Psyché a dvojromán Odkaz/Zakladatelé. S malířem Zdenkem Rykrem, který se na podobě jejích knih podílel, podnikli řadu cest do Středomoří a Paříže; na samém počátku války vydali Mluvící pásmo, knihu, která jedinečným způsobem spojuje slovo, obraz a grafickou podobu knihy. Čtyřicátá léta patřila pro Součkovou k nejplodnějším: vydala první básnickou sbírku, román, knihu povídek, dokončila román Neznámý člověk, stýkala se s okruhem autorů kolem Skupiny 42. Od roku 1946 působila jako kulturní přidělenec v New Yorku; z diplomacie hned po únorovém převratu 1948 vystoupila a zůstala v exilu. Působila na Harvardově univerzitě, Chicagské univerzitě, v Berkeley. Vedle básnických sbírek shrnutých později do svazků Případ poezie a Sešity Josefíny Rykrové vydala i řadu literárních studií.