Karel Poláček

(1892 Rychnov nad Kněžnou — 1945 Gliwice), prozaik, humorista a novinář židovského původu. Ve svých románech realisticky vystihnul směšné i zrůdné abnormality lidských charakterů, dovedl neobyčejně věrně zachytit individuální detail a zároveň typizovat povahu skupiny, neváhal zobrazovat ani dobová tabu prvorepublikového maloměsta. Jeho studium práv na Karlově univerzitě přerušila světová válka a nástup na haličskou frontu, později přešel do srbského zajetí. Po válce vystoupil z židovské obce a začal publikovat první povídky. Pro kritiku byrokracie přišel o zaměstnání na postu úředníka vývozní a dovozní komise. Díky přátelství s bratry Čapkovými se stal fejetonistou, zpravodajem a soudničkářem Lidových novin, kde pracoval až do německé okupace, a členem kruhu pátečníků. Své sloupky tiskl nejprve v Tribuně, později v deníku České slovo, redigoval i vlastní satirický časopis Dobrý den. Po vynuceném odchodu z Lidových novin se živil jako bibliograf židovských náboženských obcí. V roce 1943 byl společně se svou přítelkyní deportován do terezínského ghetta, kde se dobrovolně přihlásil do osvětimského transportu, dle posledních svědectví zemřel při pochodu smrti nebo při selekci v lednu 1945.