Jurij Lotman

(1922 – 1993) byl sémiotik kultury a literární teoretik. Od roku 1963 působil jako profesor na univerzitě v Tartu, kde se coby představitel tartusko-moskevské školy zasloužil o nové promýšlení sémiotiky a teorie znakových systémů. Vycházel z předpokladu, že kultura tvoří znakový systém paralelní se systémem jazykovým, a že lze tudíž znakový systém kultury ve všech jejích dimenzích analyzovat právě v perspektivách systémů jazykových. Tuto problematiku, jíž navazoval na ruský formalismus a obecnou teorii znaku, sledoval především na konkrétních textech ruské literatury 18. a 19. století. K tomuto období se váže i několik Lotmanových monografií věnovaných např. A. S. Puškinovi či N. M. Karamzinovi. Zároveň průběžně vytvářel i teoretické modely fungování literatury a kultury. Česky či slovensky vyšly knižní překlady Sémiotika filmu a problémy filmovej estetiky (1984), Puškin (1987), Štruktúra umeleckého textu (1990), Text a kultúra (1994), je zastoupen i v několika sbornících, např. Tartuská škola: Sborník filmové teorie 2 (1995) a Exotika: Výbor z prací Tartuské školy (2003).