Jakuba Katalpa

Jakuba Katalpa vydává po pěti letech nový román nazvaný Úlice. Odehrává se v západočeském pohraničí za druhé světové války, sleduje tři hrdinky, jejichž životů se nějak dotkl koncentrační tábor, který nacisté vystavěli v jejich vesnici. Právě ta se jmenuje Úlice, podle medu, úlů a všudypřítomných včel. „Sudety mě provází od dětství. Do života naší rodiny se osud Sudet promítá odjakživa a zdá se, že to prostě bude moje celoživotní téma,“ říká nositelka Ceny Josefa Škvoreckého.

Jakuba Katalpa vydává román* Zuzanin dech*, syrovou knihu o milostném trojúhelníku i jizvách, které na lidských duších zanechávají „velké dějiny“. Příběh začíná v době, kdy jsou hlavní postavy dětmi. Ve třicátých letech minulého století je ještě vše snadné a sladké jako cukr z cukrovaru, kde se děj knihy odehrává. Pak ale přichází německá okupace, dospívání a nevyhnutelné okolnosti, které všechno mění. Okolnosti letos odsunuly i vydání knihy, původně totiž měla vyjít na jaře. „Kniha vznikala necelé dva roky. Zhruba půl roku mi trvaly rešerše. Těšila jsem se, že vyjde v dubnu, protože všechny mé knihy vždycky vycházely na podzim. Jenže přišel koronavirus a vydání se posunulo, právě na podzim. Asi je to osud,“ říká Jakuba Katalpa.

Krátký rozhovor s Jakubou Katalpou odkrývá zákulisí její tvorby i to, proč má ráda otevřené konce.