Ladislav Fuks

(1923 Praha – 1994 Praha), autor psychologické prózy. Do literárního prostředí vstoupil jako do té doby neznámý spisovatel až v roce svých čtyřicátých narozenin prvotinou, která vyvolala nebývalý čtenářský i odborný zájem a již v průběhu šedesátých let se zařadila mezi kanonické texty domácí prózy. Fuks, který hned po válce vystudoval na Karlově univerzitě filozofii, psychologii, pedagogiku a dějiny umění, proto opustil své dosavadní zaměstnání v Národní galerii a rozhodl se věnovat výhradně literatuře. Následně vydané povídky, novely a romány jen posílily jeho popularitu v kontextu tehdejší umělecké tvorby, reagující na problematiku okupace a holokaustu. Fuksovi jemně senzitivní protagonisté jsou tak vystaveni krajně existenciálním situacím v hodnotově deformovaných válečných poměrech, které je přivádějí do stavů názorové lability, emoční exploze či psychické poruchy. K charakteristickým znakům Fuksových próz patří především sugestivní evokace přízračné atmosféry příběhu s důmyslně propletenou osnovou pravých i zavádějících motivů, jimiž je do mystifikační hry o smysl a význam zapojen i sám čtenář.