Jiří Drašnar

Narodil se roku 1948 v Náchodě. Po střední škole studoval rok na VŠE v Praze, potom vykonával různé pomocné práce. V roce 1969 byl zatčen za vyhýbání se pracovní povinnosti a odsouzen k podmíněnému trestu. Roku 1970 jej přijali na FAMU (obor filmová a televizní režie), ovšem o tři roky později následovalo vyloučení ze školy. Dalších šest let pracoval jako domovník, asistent režie v Krátkém filmu, umývač oken či noční hlídač. V roce 1979 emigroval, nejprve do Rakouska, poté do USA. Od roku 1982 žije v Kalifornii. S Jiřím Drašnarem vstoupil do české literatury svébytný experimentátor, jehož prózy „provokují a zneklidňují“ (A. Haman). Výrazně profilovaný náhled na svět vycházející z bohaté životní zkušenosti spolu s formálním experimentátorstvím činí z Drašnarových textů dynamická a inspirativní podobenství přesahující horizont současnosti. Přes časté střídání žánrů a stylů lze celkem zřetelně vystopovat autorovo ústřední téma: na počátku stojí osobní příběh, který tvůrce zobecní a nechá přerůst do širšího, většinou kataklyzmatického obrazu dějin. Za kašírovanými kulisami moderní historie totiž nalézá rozvrácený řád světa a narušenou integritu současného člověka. Přesto jeho hrdinové nerezignují na hledání autentického života, byť zpravidla nedosahují cíle. Do českého kontextu – po dílčích publikačních výstupech v zahraničí – se Jiří Drašnar zařadil roku 1992 prozaickým triptychem Desperádos informačního věku. Svůj specifický náhled dějinných mechanismů Drašnar plně rozvinul ve druhém románu nazvaném O revolucích, tajných společnostech a genetickém kódu  (1996). Zatím posledním vydaným dílem Jiřího Drašnara je román Venuše spící v krajině (2004).