Egon Bondy

(1930 Praha – 2007 Bratislava), básník, prozaik a filozof, čelný představitel undergroundu. Svůj literární pseudonym si Zbyněk Fišer zvolil — na protest proti tehdy se vzmáhajícímu antisemitismu — u příležitosti vydání sborníku mladých surrealistů v roce 1949, který sestavil společně s Janou Krejcarovou. Ve shodě s postoji Záviše Kalandry se přiklonil k levicové kritice stalinismu a vyhraňoval se vůči dogmatům socialistického realismu. S Ivo Vodseďálkem založil samizdatovou edici Půlnoc, jejímž prostřednictvím šířili raná literární díla svá a svých přátel. Namísto surrealistické imaginace, ovlivněné „paranoicko-kritickou“ tvůrčí metodou Salvadora Dalího, Bondy záhy nalezl vlastní umělecký výraz: poetiku „trapné poezie“ a „totálního realismu“. Básnická tvorba se pro něj stává nutkavou každodenní potřebou, konfesním záznamem všednosti i existenciální analýzou, prostředkem pro ostře adresné, perziflážní, politicky angažované i sebeironizující vyjádření vlastního názoru, potírajícím všechna dobová tabu. Provokace a experimenty první poloviny padesátých let však také prostupují filozofické a meditativní akcenty, naznačující jeden ze zásadních směrů budoucí Bondyho tvorby.