Hans Christian Andersen

(1805–1875) se narodil v dánském Odense do chudých poměrů. Vlastní pílí a houževnatostí se však vypracoval v jednoho z nejslavnějších autorů své doby. A stal se rovněž jedním z nejpřekládanějších spisovatelů všech dob. Andersen byl takřka učebnicovým selfmademanem devatenáctého století, který se ze společenského dna vyšvihl až na vrchol. V pouhých čtrnácti letech se sám vydal z rodného Odense do Kodaně, kde se pokoušel o kariéru u divadla, zpočátku neúspěšně. Naštěstí jeho talent neunikl mecenáši Jonasi Collinovi, který jej poslal do školy, aby tam nedovzdělaný (tehdy sedmnáctiletý) mladík získal maturitu — a hlavně takzvané předběžné znalosti, aby se jeho nesporné nadání vůbec mohlo rozvinout.

Andersenovo heslo znělo: „At rejse er at leve“ čili „Cestovat znamená žít“. Nepřekvapí tedy, že celých patnáct let strávil v cizině a podnikl na třicet zahraničních cest, během nichž poznal značnou část Evropy i vzdálenější kraje. Slavný pohádkář se nikdy neoženil, nezaložil vlastní domácnost a neměl děti. Avšak jeho „fiktivní děti“ — malá mořská víla, ošklivé káčátko, slavík či císař, který se úplně nahý promenáduje před svými poddanými — mezi námi žijí dodnes.

Andersenovy romány, zejména však jeho pohádky, se hojně četly a překládaly a už za jeho života mu získaly mezinárodní věhlas. Pozornost ovšem nepřitahovalo jen jeho dílo. Se svými zhruba 185 centimetry byl na svou dobu mimořádně vysoký a jeho nezaměnitelný vzhled, výrazná osobnost a leckdy i excentrické chování z něj činily člověka, kterého bylo těžké přehlédnout.