Sedmý životopis

Poštovné zdarma od 600 Kč
220 Kč
Běžná cena: 259 Kč
Tato kniha momentálně není k zakoupení.
  • Rok vydání 2000
  • Počet stran 372
  • ISBN 80-7294-006-6

Svůj nový román vydává Ota Filip po delší době opět česky (zároveň s německým vydáním pro S. Fischer Verlag). Tragickým impulsem k autobiografickému příběhu byla dobrovolná smrt vlastního syna Pavla, který ukončil svůj život poté, co byla proti otci rozpoutána kampaň kvůli jeho údajné spolupráci s komunistickou tajnou policií v padesátých letech. Výchozím bodem je autorova návštěva v pardubických archivech bývalé tajné policie. Ze svazků, které si o něm tato zločinecká organizace vedla, rekonstruuje tragický příběh zpravodajské hry, které se stal nástrojem a obětí. 

Děj se odvíjí od září roku 1939, kdy otec, jenž se „dal k Němcům“, násilím odvádí svého devítiletého syna Otu do slezskoostravské německé školy. Konec války už prožívá v Praze. Protlouká se životem s pomocí svého strýce, finančně podporuje rodiče. Na podzim roku 1948 nastupuje v Mladé frontě. V roce 1951 je odveden na vojnu k tzv. „černým baronům“, kde je zapleten do pokusu o útěk na Západ a posléze uvězněn. 

Na pozadí barvitého líčení „velkých dějin“ se odehrává osobní příběh dospívání a zrání mladého muže, jeho vyrovnávání se s rodiči, se svými prvními láskami i s nepřejícnou dobou. 

Nezaměnitelná Filipova dikce, atmosféra válečné Ostravy a poválečné Prahy, silné osobní angažmá, to vše dělá z nového románu strhující četbu, která nešetří nikoho, nejméně pak hlavního “smutného” hrdinu. 

Celý popis

„Ta kdysi tmavě rudá pohovka stála už na počátku století v kanceláři šéfredaktorů Prager Tagblattu. A když v roce 1945 převzali svazáci dům, tiskárnu i redakci Prager Tagblattu a začali tady vydávat Mladou frontu, ocitla se pohovka v kanceláři šéfa sportovní redakce. A na této pohovce, na které, Oto, každou noc se soudružkou Ludmilou souložíš, žádný strach, jen kvůli souloži tě tady nikdo neshodí, sedávaly od počátku století do března 1939 veličiny německé literatury v Království českém i Československé republice, jako třeba Werfel, Rilke, Brod, Urzidil, Musil, Meyrink, Torberg, Leppin, možná i Kafka, a samozřejmě po roce 1933 i slavní němečtí antifašističtí spisovatelé v emigraci, mezi nimi i Thomas Mann! Povídám ti o té slavné pohovce jen proto, abys věděl, kde s tou vychrtlou komunistkou souložíš, a abys pochopil, že dějiny inscenují i své méně důležité, nebo dokonce zanedbatelné příběhy někdy i s dávkou trpké nebo absurdní ironie.“
ukázka z knihy 

Sedmý životopis se realistickým stylem řadí k autorovým ostravským románům (Cesta ke hřbitovu a Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy), s nimiž v první části dějově i časově souvisí. Román je psán v ich-formě, ale jestliže v Kavárně Slavii byl zvolen hrdina-vypravěč, od něhož měl autor odstup a skrze něhož (jak jsem kdysi napsal) mohl, aniž by zcela opustil historické reálie, v dějinách řádit v až svévolné groteskně panoptikální nadsázce, v tomto novém románě autor s vypravěčem natolik splývá, že jej lze jen stěží vnímat jako estetický artefakt nezávislý na autorově životě. Filip zde programově usiluje o autobiografický, místy až dokumentárně autentický román, v němž většina postav vystupuje pod skutečným jménem, protože chce české i německé veřejnosti objasnit vnější politické a historické i vnitřní psychologické příčiny svého selhání.“
Emil Lukeš 

Sedmým životopisem se totiž Ota Filip pokouší především vyrovnat se svým nelehkým osudem poznamenaným nejedním „kunderovským žertem“, které ovšem s sebou přinesly obrovské tragédie, vyrovnat se s třením velkých a malých dějin první poloviny dvacátého století, které Filipa mnohokrát zatáhly do svého mohutného soukolí a pokoušely se rozdrtit… Ota Filip jim však vždy dokázal, byť za cenu obrovských ztrát, vzdorovat, uchránit si životní prostor, schopnost tvořivě pracovat a uhájit si lásku své silné a moudré ženy.“
Šárka Nevidalová 

„Filipův autobiografický román programově nazvaný Sedmý životopis se na první pohled jeví jako snaha zdokumentovat příčiny a tlaky, jež spisovatelovu postavu od zrození (1930) provázely a tlačily ho k jednání, nepřímo vrcholícím právě oním nešťastným rokem 1952, kdy kniha končí. Tato cesta je líčena jako sled neustále nepříznivých okolností, zaviněných etnickým původem (národnostně neurčité česko-německé Ostravsko), rodiči (slabošský otec, a tedy něco na způsob Oidipova komplexu), špatnými kamarády a samozřejmě dějinami po právu jmenovanými jako „dějiny zkurvené“.
Jiří Peňás 

„Rukopis knížky Sedmý životopis měl zajímavý osud. Nejdřív psal půl roku Ota Filip patnáct set stran německého textu, dalšího půl roku jej zkracoval na polovinu, aby pak začal pracovat ne na jeho překladu, ale na jeho české verzi. „Tu pak četl literární vědec Miroslav Zelinský, kterému se líbila a který mne dal dohromady s brněnským nakladatelstvím Host,“ popisuje anabázi spisovatel a žertem dodává: „Vždycky napíši víc a pak škrtám, mohl bych se tím i živit…“
Roman Burián 

  • „Ta kdysi tmavě rudá pohovka stála už na počátku století v kanceláři šéfredaktorů Prager Tagblattu. A když v roce 1945 převzali svazáci dům, tiskárnu i redakci Prager Tagblattu a začali tady vydávat Mladou frontu, ocitla se pohovka v kanceláři šéfa sportovní redakce. A na této pohovce, na které, Oto, každou noc se soudružkou Ludmilou souložíš, žádný strach, jen kvůli souloži tě tady nikdo neshodí, sedávaly od počátku století do března 1939 veličiny německé literatury v Království českém i Československé republice, jako třeba Werfel, Rilke, Brod, Urzidil, Musil, Meyrink, Torberg, Leppin, možná i Kafka, a samozřejmě po roce 1933 i slavní němečtí antifašističtí spisovatelé v emigraci, mezi nimi i Thomas Mann! Povídám ti o té slavné pohovce jen proto, abys věděl, kde s tou vychrtlou komunistkou souložíš, a abys pochopil, že dějiny inscenují i své méně důležité, nebo dokonce zanedbatelné příběhy někdy i s dávkou trpké nebo absurdní ironie.“
    ukázka z knihy 

    Sedmý životopis se realistickým stylem řadí k autorovým ostravským románům (Cesta ke hřbitovu a Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy), s nimiž v první části dějově i časově souvisí. Román je psán v ich-formě, ale jestliže v Kavárně Slavii byl zvolen hrdina-vypravěč, od něhož měl autor odstup a skrze něhož (jak jsem kdysi napsal) mohl, aniž by zcela opustil historické reálie, v dějinách řádit v až svévolné groteskně panoptikální nadsázce, v tomto novém románě autor s vypravěčem natolik splývá, že jej lze jen stěží vnímat jako estetický artefakt nezávislý na autorově životě. Filip zde programově usiluje o autobiografický, místy až dokumentárně autentický román, v němž většina postav vystupuje pod skutečným jménem, protože chce české i německé veřejnosti objasnit vnější politické a historické i vnitřní psychologické příčiny svého selhání.“
    Emil Lukeš 

    Sedmým životopisem se totiž Ota Filip pokouší především vyrovnat se svým nelehkým osudem poznamenaným nejedním „kunderovským žertem“, které ovšem s sebou přinesly obrovské tragédie, vyrovnat se s třením velkých a malých dějin první poloviny dvacátého století, které Filipa mnohokrát zatáhly do svého mohutného soukolí a pokoušely se rozdrtit… Ota Filip jim však vždy dokázal, byť za cenu obrovských ztrát, vzdorovat, uchránit si životní prostor, schopnost tvořivě pracovat a uhájit si lásku své silné a moudré ženy.“
    Šárka Nevidalová 

    „Filipův autobiografický román programově nazvaný Sedmý životopis se na první pohled jeví jako snaha zdokumentovat příčiny a tlaky, jež spisovatelovu postavu od zrození (1930) provázely a tlačily ho k jednání, nepřímo vrcholícím právě oním nešťastným rokem 1952, kdy kniha končí. Tato cesta je líčena jako sled neustále nepříznivých okolností, zaviněných etnickým původem (národnostně neurčité česko-německé Ostravsko), rodiči (slabošský otec, a tedy něco na způsob Oidipova komplexu), špatnými kamarády a samozřejmě dějinami po právu jmenovanými jako „dějiny zkurvené“.
    Jiří Peňás 

    „Rukopis knížky Sedmý životopis měl zajímavý osud. Nejdřív psal půl roku Ota Filip patnáct set stran německého textu, dalšího půl roku jej zkracoval na polovinu, aby pak začal pracovat ne na jeho překladu, ale na jeho české verzi. „Tu pak četl literární vědec Miroslav Zelinský, kterému se líbila a který mne dal dohromady s brněnským nakladatelstvím Host,“ popisuje anabázi spisovatel a žertem dodává: „Vždycky napíši víc a pak škrtám, mohl bych se tím i živit…“
    Roman Burián 

  • Filip Ota Foto: © archiv Host

    Ota Filip

    (nar. 1930) je jednou z předních osobností české exilové literatury. Po maturitě vystřídal mnohá zaměstnání, v roce 1970 (nar. 1930) je jednou z předních osobností české exilové literatury. Po maturitě vystřídal mnohá zaměstnání, v roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky a o pár let později se nuceně vystěhoval do Německa. Je držitelem řady německých vyznamenání a cen, předním publicistou a komentátorem. Jeho knihy vycházejí v Německu, Francii, Itálii a dalších zemích. Žije v podalpském městečku Murnau. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří romány Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (1974 samizdat, 1994), Kavárna Slavia (1993), Osmý čili nedokončený životopis (2007) a nedávno autorem do češtiny přeložený román Děda a dělo (2009). 

    Více
  • Poštovné zdarma u objednávek nad 599 Kč
  • Ušetříte 15 %
  • Knihy vydáváme už 20 let

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se