Satanské tango

(1954) patří k nejvýznamnějším maďarským prozaikům. Jeho prvotina Satanské tango byla přeložena do němčiny, francouzštiny a bulharštiny. Také jeho další knihy Milosrdné vztahy - Novely smrti (1986), román Zádumčivost odporu (1989), sbírka povídek Vězeň z Urgy (1992), soubor úvah Univerzální Theseus (1993) a román Válka a válka (1999) si získaly velkou popularitu zejména v německy mluvících zemích. Na úspěchu se jistě podílí i skutečnost, že Satanské tango a další knihy byly kongeniálně zfilmovány maďarským režisérem Bélou Tarrem. Autor se ve své tvorbě inspiruje především dílem svých oblíbených středoevropských autorů: Franze Kafky, Roberta Musila, ale také I. B. Singera. V současné maďarské próze představuje osamocený jev, který si úmyslně hledá vlastní cestu vedle i u nás známých autorů, jako je Péter Esterházy nebo Pál Závada. Jeho kniha Satanské tango neztratila ani dvacet let po svém prvním vydání na aktuálnosti a českého čtenáře překvapí svou prorockou vizí budoucnosti střední Evropy.