Příliš těžké lyry

Moderní společnost poesii nepotřebuje. 

Na rozdíl od vůdčích duchů evropských avantgard nereagovali na tuto skutečnost angloameričtí radikální modernisté destruktivně. Modernistická poetika představuje ambiciózní pokus vyrovnat se s moderností světa - s modernitou. 

T. S. Eliot a Ezra Pound, jejichž dílo modernistickou poetiku utvořilo, si přáli dokázat, že i v moderním světě může jazyk být svébytným lidským smyslem, jímž do ne-lidského světa vnášíme význam, a tím mu dáváme lidský rozměr. Snažili se překlenout rozšiřující se propast mezi etickým a estetickým, a vrátit tak poesii ztracenou kulturní prestiž a básníkům významné místo, které jim dříve ve společnosti náleželo.  

Výsledkem Eliotovy a Poundovy snahy o vytvoření poetiky otevřené formy byly první modernistické básnické sekvence, především Eliotova Pustina a Poundova Cantos. Právě na těchto dílech dokumentuje Jakub Guziur nesnadnou cestu k nové poetice.