Zaujatá kronika Léblova nelehkého osudu

Zaujatá kronika Léblova nelehkého osudu

E15 | 22.1.2009 | rubrika: Kultura a showbusiness | strana: 28 | autor: Vladimír Hulec

Knižní recenze

O životě a smrti jednoho z předních českých divadelních režisérů konce minulého století Petra Lébla sestavila Radka Denemarková životopisný román nazvaný Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla. Obsáhlá kniha se skládá z deníků, dopisů, poznámek a z mnoha dalších dokumentů, citátů a literárních odkazů muže, který se v noci z 11. na 12. prosince 1999 oběsil v provazišti „svého“ Divadla Na zábradlí.

Jde o knihu v mnoha ohledech výjimečnou. Složitě strukturovanou, pečlivě graficky zpracovanou, originální, postavenou na detailech a důkladném studiu dokumentárních materiálů. Nejedná se však o literaturu faktu, jak by se mohlo zdát, ale daleko spíše o velmi ambiciózní experimentální prózu. V knize čtenář vedle důkladného mapování života a tvorby Petra Lébla (na snímku vlevo) sleduje i autorčin osudový úděl, bezmoc a vztek z toho, že je tuto knihu nucena psát. Lébl jí to dal totiž v jednom ze svých posledních dopisů úkolem: „...a ať vznikne pěkná kniha.” Po devíti letech vzniklo obdivuhodné dílo, které se vzpírá jednoznačnému hodnocení. Kniha je složena z odlesků mnoha literárních forem (deník, román, dokument, popis, komentář, analýza). Důkladně analyzuje Léblův režijní styl i jeho inscenace od amatérského Doprapa a Jelo po Divadlo Na zábradlí. Je zdánlivě objektivní, přitom až mentorsky poučující a osobní. Přináší nepřebernou spoustu informací, nabízí bezpočet úhlů pohledu, přesto je sebevědomě razantní a jednoznačná. Denemarková působí jako pedagog ve škole. Nebere v potaz jiné názory, nenabízí možnost jejich odlišného hodnocení.

Přesto však nevznikl pravdivý portrét Petra Lébla, jak si autorka vytkla za cíl, a už vůbec ne „pěkný“. Lébl z knihy vyznívá jako lidské monstrum. Jako nevyspělé, sebestředné dítě, jež utiskuje okolí a nevybíravě jde za svou slávou. Jeho psychickou nemoc a umělecké i lidské strádání Denemarková vnímá jen jako záminku pro to, aby mu ostatní sloužili a on je mohl vydírat. Vidí ho, jako by existoval mimo realitu života i umění. Takový však Lébl nebyl. Anebo spíš „jen“ takový nebyl.

Přestože autorčiny znalosti pocházejí převážně jen z dokumentů a odkazů, rázně a odvážně jeho život i dílo interpretuje. Má na to právo. Je spíš literát než psycholog či teatrolog. Její kniha je napínavým, strhujícím čtením, respekt budícím literárním dílem. Zároveň je až příliš zaujatá. K úplnému portrétu a pochopení Léblovy osobnosti by rozhodně měly vyjít i jeho deníky a další dokumenty sestavené z autentických vzpomínek. Léblova osobnost za to stojí. Pak teprve bude možné poznat, kde a jak si Denemarková literárně „hraje“ a kde je přesná. A hlavně: Teprve pak si bude možné udělat na život a dílo Petra Lébla vlastní názor.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se