Zákon o třetím odboji dlužíme především sami sobě, říká spisovatel a historik Luděk Navara

Zákon o třetím odboji dlužíme především sami sobě, říká spisovatel a historik Luděk Navara

Parlamentní magazín | 28.2.2011 | rubrika: Životní styl | strana: 59 | autor: Kristián Chalupa


Dlouholetý redaktor deníku MF Dnes, televizní scénárista a hlavně autor knih věnovaných problematice zločinů nacizmu a komunizmu Luděk Navara (nar. 1964) vydal v loňském roce společně s Miroslavem Kasáčkem svou sedmou publikaci. Název knihy o 270 stranách zní Příběhy třetího odboje.

* Jak hodnotíte skutečnost, že zákon o třetím odboji prošel sněmovnou v prvním čtení teprve nedávno?

„Nedávno“ už je vlastně pozdě. Tisíce lidí se nedožily oficiálního uznání svého úsilí, při kterém jako odbojáři riskovali život, postavení a budoucnost celých rodin. Velmi často se říká, že takový zákon dlužíme těm, kteří přežili. Je to pravda jen zčásti. Dlužili jsme ho především sami sobě, protože ti lidé své životy riskovali pro nás.

* Ve svých celkem třech knihách Příběhy železné opony popisujete často až neuvěřitelné případy lidí, kteří v touze po svobodě opouštěli za komunizmu naši republiku. Který z těchto příběhů je Vám nejbližší, nejvíce Vás zaujal?

Velmi silný je příběh mladého chlapce z bývalého východního Německa, který se rozhodl překonat železnou oponu u Bratislavy a roztrhali ho hraničářští psi. Byli speciálně vycvičení, říkalo se jim samostatně útočící psi. Ten mladík zemřel v roce 1986, kdy už se konec režimu i železné opony blížil. Ale pohled na ty příběhy je dvojí: Jsou zde totiž i osudy těch, kteří vynaložili svůj um a úsilí a oponu dokázali téměř neuvěřitelným způsobem překonat. Třeba balonem, vlastnoručně sestrojeným tankem, pod vodou nebo po drátech vysokého napětí. Tyto příběhy ukazují, že touhu jednotlivce po svobodě nezastaví ani dráty, psi, kulomety a stovky vycvičených vojáků. To je také poselství železné opony a je to poselství pozitivní.

* Kde všude a jakým způsobem sháníte podklady pro své knihy a scénáře?

Pracuji s archivy, vzpomínkami pamětníků i s dobovým tiskem. Samozřejmě teprve kombinace různých pramenů může poskytnout obraz blížící se pravdě. Ale je to vždycky opravdu jen přiblížení. Co se týká námětů, složité to bylo zpočátku. Nyní už mi lidé píší a posílají náměty sami od sebe. Pokud se mi někdy stalo, že jsem nestihl odpovědět, touto cestou se omlouvám.

* V poslední době jste obdržel několik významných novinářských ocenění, včetně Ceny Karla Havlíčka Borovského. Kterého z těchto ocenění si nejvíce vážíte?

Vážím si všech. Ale nejvíc „ocenění“ jednoho úplně soukromého - dostal jsem krásný obraz od malíře Luba Králíčka, účastníka odvážného útěku přes železnou oponu obrněnou Tatrou 128 v roce 1961. Obraz namaloval za svého pobytu v New Yorku. Je na něm Brooklynský most.

* Na jaké další knize či novém scénáři nyní pracujete?

S kolegou Miroslavem Kasáčkem připravujeme knihu, která by měla navázat na Příběhy třetího odboje. Čtenář tam najde řadu osudů odbojářů především z oblasti jižní Moravy a Vysočiny. Kniha vyjde ještě v letošním roce, opět v nakladatelství Host. A letos na podzim bude také Česká televize vysílat seriál na stejné téma.

* Co děláte, když nepíšete?

Rád chodím po horách nebo jezdím na kole. Alespoň jednou za rok se snažím zajet do Beskyd, taková krajina kolem Velkých Karlovic má úžasné kouzlo. Nebo si lehnu s dobrou knížkou. Skvělými švédskými detektivkami mne zásobuje můj vydavatel. Není nic špatného na knize, jejíž autor dokáže udržet napětí od začátku až do konce.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se