Ve znamení soustředěnosti

Ve znamení soustředěnosti

Eva Klíčová

Jiří Hájíček: Rybí krev, Host, Brno 2012

Dnes už se málokterý z ambiciózních románů spolehne pouze na ukotvení v současnosti. Naopak historie dvacátého století nabízí tolik paradoxních a vypjatých momentů, až to někdy vypadá, že bez Hitlera by nebylo o čem psát. Naopak pronikavějších pohledů na současnost a jí předcházející normalizaci se nedostává, ačkoliv je to téma pamětnicky dostupné. Tento zvláštní nepoměr vyrovnává například i poslední román Jiřího Hájíčka.

I v současné české literatuře je dodnes poměrně výrazný, a skoro by se chtělo říci obrozenecký, regionalismus. Zatímco Brno okupuje například Jiří Kratochvil, Prahu Daniela Hodrová, Ostravsko patřilo již zesnulému Janu Balabánovi a Jaroslav Rudiš dokonce kolonizuje sever Německa, jižní Čechy patří Jiřímu Hájíčkovi (45). Jejich podobu mapuje z perspektivy osobních dějin, jež současnost uvádějí do kontextu posledních desetiletí až půlstoletí. Bylo tomu tak u předchozích románů a je tomu tak i nyní v Rybí krvi. Její dějový rámec tvoří skutečné události z osmdesátých let, vysídlování a následné zatopení několika vesnic v místě dnešní přehrady Hněvkovice, jež slouží jako vodní zdroj pro chladicí věže jaderné elektrárny Temelín. Do těchto osobních traumatických okolností stavby vstupuje ještě černobylská katastrofa, o to přízračnější, že byla socialistickým tiskem dlouho utajována. Skeptický čtenář by již nyní mohl panicky předjímat, zda Hájíčkova nová kniha není ukřivděně patetická, ekologistická, lacině přisátá na záslužném tématu, aťsi už třeba odsunutém na okraj všelidového zájmu, neboť dnes jsme burcováni především krizí, korupcí a panem prezidentem. Ale tentokrát se vyplní spíše očekávání čtenáře optimisty, dobře naladěného předchozím úspěšným románem Jiřího Hájíčka Selský baroko (2005).

 

Čas návratu

Část Čechů, která nečte, vysvětluje své nečtenářství obligátně tím, že nemá čas. Ale často jde spíše o to, že než aby trávil čas nad knihou, nechá se zaujmout nějakým televizním seriálem. Jeden z důvodů, proč tomu tak je, představuje tristní fakt, že současná česká literatura se k zásadním, v podstatě celospolečenským a zároveň aktuálním tématům, která přesahují ji samotnou, dostane málokdy. A toto málokdy se děje zrovna teď v Hájíčkově Rybí krvi, jejíž kvalitu trochu staromódně poznamenala mimo jiné skutečnost, že autor je zároveň znalcem i pamětníkem reálného pozadí příběhu. Výše naznačený dějový rámec autor dokáže rozvinout v univerzální spor mezi veřejným zájmem, technologickým rozvojem a politikou na jedné straně a osobními vazbami, vzpomínkami, hodnotou kulturního odkazu (ano opět selské baroko) či úctou ke krajině na straně druhé. Kontrast obří stavby, která zasahuje do krajiny, a intimních, křehkých lidských vazeb se nerozpadá do tezovité schematičnosti hlavně díky dobře, téměř detektivně rozehrané partii mezilidských vztahů.

Vypravěčku tentokrát ztělesňuje žena, zhruba čtyřicetiletá Hana, která se po letech strávených touláním po celém světě vrací na několik týdnů do Čech, aby pomohla svému otci během pooperační rekonvalescence. Dočasný návrat spojí se snahou vidět se opět s blízkými, s nimiž vyrůstala v místech, která jsou již částečně na dně přehrady. Vypravěčsky vyžaduje začátek románu po čtenáři trochu úsilí. Chvíli trvá, než se zorientuje v tom, co bylo před kolika lety, rychle se vynořují postavy, jež až posléze získají svou tvář a příběh. Záhy se ale vracíme na počátek osmdesátých let, kdy všechno začíná, děj již postupuje chronologicky. I tato pasáž by snad mohla být koncentrovanější, některé epizody líčící mládežnický život Hany a jednotlivých sousedů ve starobylých domech po předcích jsou zbytné. Nicméně z pomalého, téměř přízračného tempa, z jakéhosi ticha před bouří se vynořují detaily, z nichž postupně vyroste strhující výpověď. V druhých dvou třetinách románu, během nichž se zánik obce stává realitou a začínají se hrotit vztahy mezi postavami, naopak text nabírá na rychlosti. Navzdory tomu, že čtenář zná osud Temelína a z románového intra ví, že hlavní hrdinka bude cestovat po světě, text nepostrádá napětí. Narativní struktura vychází z prolínání časových rovin — někdy se retrospektivně ohlížíme, už víme jak pochmurně vše dopadne, což umocňuje melancholii textu, jinde naopak autor vyjeví překvapivé tajemství z minula (okolnosti autonehody Hanina bratra, rodinné paměti…). Logiku dynamiky textu pak podporuje prostý detail, že současnost líčí ich‑formový vypravěč v čase přítomném a dávné události v minulém.

S civilností narativu v jeho nejpřirozenějším tvaru — líčením toho, co bylo, souzní neokázalý jazyk textu. Hájíček se v Rybí krvi stal mistrem komorního dramatu. Obyčejnost a všednost působí velmi živě, plasticky, detaily se prolínají v celek věrohodně. Zároveň je autor schopen svým civilním stylem — bez přepjaté metaforiky a vyumělkovaného významového vrstvení postmodernistickým imperativem uvolněné obraznosti — vytvořit vždy patřičnou atmosféru. Hájíčkovi jde o přesné vyjádření, snaží se zachytit to mediálně či historicky nepostižitelné, co provázelo temelínskou kapitolu našich nedávných dějin, naopak zcela se oprošťuje od stereotypního vsazování děje do kulturněhistorických kontextů apokalyptické potopy apod. Autor je v textu zdánlivě téměř nepřítomen, nesnaží se čtenáře zaskočit vyhrocenou subjektivitou, teatrálností, ale pečlivou rekonstrukcí z usazenin osobní paměti. Tento na pohled nenápadný rozdíl, kterým se odpoutává od přetrvávajících vnitroliterárních her většiny soudobé prózy směrem k (literárně stylizovanému, samozřejmě) věcnému zachycení vnější skutečnosti, představuje na Hájíčkovi to cenné, pro co by čtenáři nemuseli četbu Rybí krve považovat za ztrátu času.

 

Od normalizace k dnešku

Hájíčkův román, navzdory své soustředěnosti na základní situaci zápletky, umožňuje řadu výkladů. Lze jej číst jako příběh industrializace krajiny, zánik starého světa, jako konflikt jedince s velkými anonymními dějinami, politikou, mocenskými strukturami, jako ohlédnutí za mládím, ale i jako etickou rozvahu, kde lze stěží přesně pojmenovávat lotry a dobráky. Lidské nepochopení, odsudky i křivdy hrají hlavní roli. Příznačně bez patosu autor zachycuje i nejdramatičtější historický zlom, rok 1989. I ten je zde nenápadný, plynulý, komorně osobní — pro zbylé obyvatele zanikajících vsí se revoluce stává nadějí na zvrat ve stavbě elektrárny. Ten pochopitelně nenastává. My ale pozorujeme, jak politici během několika let převlékají svetry za saka a racionalizují svá stanoviska, jak odpůrci a aktivisté nacházejí nakonec v elektrárně svého chlebodárce. Původní venkovská parta se rozpadá, nachází nové životní perspektivy v porevolučních možnostech — studiu, podnikání, ale i hledání nové identity ve větších obcích. Hájíček nepotřebuje kuriózní reálie normalizačního světa ani křiklavé symboly doby divokého kapitalismu. Jeho obraz doby je jemný, pamětnický, nehodnotící, jen dokumentárně zaznamenávající. Normalizace sedmnáctým listopadem sice končí, ale mnohé z ní zůstává, zvířená revoluční nejistota si opět sedá a komunistický soudce dál soudí, elektrárna se buduje, svoboda dává zapomenout na chlad starobylých venkovských stavení, jejich barokní štíty a přirozeně plynoucí koryto řeky. Hájíčkova Rybí krev tak v neposlední řadě dokumentuje i cosi ne úplně příjemného, co třeba souvisí s naší národní povahou, či lépe řečeno s modely chování, které jsou ve zdejší společnosti přijatelné — dispozici k tekuté, přizpůsobivé paměti, poddajnost a smysl pro pružnou změnu názorů dle požadavků doby. Naopak sveřepé lpění na domově zděděném po generacích předků se mění v téměř podivínství.

Jiří Hájíček svou Rybí krví představuje jednu z možností, jak se lze věcnou dějovou orientací odpoutat od přežívajícího literárního manýrismu a předváděné hloubavosti, aniž by upadnul k prvoplánově názornému komentáři jedné kapitoly z našich nedávných dějin.

Autorka  je literární kritička

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se