V Ostravě mě často přepadnou a oberou

V Ostravě mě často přepadnou a oberou

BÁSNÍK PETR HRUŠKA
Na univerzitě dal výpověď, protože už nechce učit poloanalfabety. Čerstvý nositel Státní ceny za literaturu PETR HRUŠKA měří společnost podobně přísně jako jeho někdejší největší přátelé Jan Balabán a Ivan Martin Jirous zvaný Magor.

- Srdce Ostravy je teď hodně neklidné. Zrovna jsem se vrátil z protiromské i romské demonstrace, nad městem létá vrtulník, ulice jsou plné těžkooděnců i neonacistů s tvářemi schovanými v šátcích, policie se honí s radikály jako kočka s myší… Ale jinak běžný život a městský ruch, až mrazí, jak si Ostrava na pouliční války rychle zvyká. Jak to vnímáte vy?

Děsí mě, jak je to časté, jak se z toho v Ostravě stává otřesná tradice. Mohu chápat vztek, narůstající agresi jako projev obecné nespokojenosti, nervozity z nesrozumitelného světa, ale tohle je nejhorší možný způsob, jak v sobě ten vztek "léčit".

- Romové se dnes v jednu chvíli ukryli před neonacisty do kostela v Ostravě-Přívoze a farář se modlil za mír. To je úplně válečný obrázek, jak tohle dopadne?

Ventilace pouličním násilím může přinést jedině další, hlubší zlo. Rozhodně si těmi akcemi nepomohou ani ti, kteří si od nich slibují, že jejich život se tak stane přehlednějším a dostane nějaký čitelný smysl. Hlavním spouštěcím momentem je ale dezorientovaná společnost, která pro svoji stabilitu potřebuje obětního beránka, před nímž se umí semknout. Tenhle model je starý jako svět sám a Romové nyní takovým obětním beránkem mohou snadno být.

- Jaký máte vztah k cikánům? Ve vašich básních jsem našel třeba verš: "Cikánka křikne z dlaně dlouhý osud. O životě ví, drží se sklenice, neřekne, jak skončím."

Romové jsou samozřejmě problematická menšina, a kdo žije v Ostravě, ví o tom své. Mám s nimi své zkušenosti a nejsou všechny dobré. Ale třeba v domě, kde bydlím, žili ještě před pár lety vynikající romské partaje, líbil se mi jejich smysl pro humor, moje žena jejich děti učila hrát na klavír, já jim půjčoval psací stroj, oni mně zase šroubováky.

- Nikdy vás Romové neokradli, nepřepadli?

Už jsem říkal, že žiji v Ostravě, takže mě mnohokrát někdo přepadl, obral, a často to byli Romové. Jedinou cestou, jistě obtížnou, ovšem je, že si v sobě musíme dokázat uhlídat jistou presumpci, která říká: "Každý další Rom, kterého potkám, může být skvělý člověk." Pokud na tohle rezignujeme, sami ztratíme příčetnost a soudnost. Neskončí to u Romů, ale naše předpojatost se rozleze jako mor a rostoucí nenávist nás připraví o všechen soulad a klid.

- Rozhovor vedeme v den státního svátku, 28. října. V televizi jsme viděli, jak Miloš Zeman předává medaili exkomunistovi, sociologovi Janu Kellerovi. Po chvíli dostal metál i František Čuba, někdejší chráněnec předsedy komunistické vlády Lubomíra Štrougala. Mají vůbec v takovém kontextu státní vyznamenání a státní ceny ještě nějakou hodnotu, není to spíše pro ostudu?

Sám jsem se musel docela přesvědčovat, abych tu Státní cenu za literaturu přijal. Nakonec jsem ale usoudil, že ministr kultury Jiří Balvín je v tomto případě jen jakýmsi "podavačem", neboť jde o výrok odborné poroty, která nemá s politikou nic společného. Úplně dobře mi ale při přebírání ceny nebylo.

- Proč?

Nějakým implicitním způsobem ta cena s politikou spojená je. Dává ji ministerstvo kultury, ministr je člen vlády a vláda reprezentantem státu.

- A jak vnímáte český stát, když už máme dnes ten státní svátek?

Rozhodující moc je už delší dobu v rukou neuvěřitelné sebranky a osa Klaus–Zeman ji smutně charakterizuje. Za posledních dvacet let se mocným podařilo vytvořit jakési uzavřené okruhy lidí, které si moc pouze předávají nebo kradou. Z velké části jsou to cyničtí pragmatici, lidé, kteří v sobě nemají žádný větší rozměr, který by šel přes jejich plat, přes jejich vymezené volební období a zisky. Výsledek takové politiky je tristní a tvoří hrůzostrašné klima, lidé mohou v přímém přenosu sledovat tuhle redukci politiky na udržení moci, která není prostředkem k nápravě věcí, ale sama o sobě jediným cílem.

- Platí to všechno i po právě uplynulých volbách?

Stačí se podívat, jak se okamžitě po volbách servala o moc sociální demokracie sama v sobě.

- Napsal jste nějakou báseň, která reflektuje tenhle nedobrý stav společnosti?

Myslím, že ta atmosféra frustrace se do mé poezie dostala. Poslední sbírka Darmata je určitě temnější než ty předchozí a sahají do ní dlouhé stíny, které vrhá zmatená a znechucená společnost. Ale určitě nepatřím k autorům, kteří mají ambice a schopnosti psát explicitně politicky zaměřené verše. Mě na poezii vždy okouzlovalo především to, jak se umí skutečnosti dotýkat nepřímo, jak umí vyslovovat nebo spíše rozeznívat něco, co je skryto za věcmi, za slovy. Politických úderek v poezii dvacátého století vzniklo obrovské množství a velmi mnoho z nich, promiňte mi to, jsou prostě sračky.

- Nechcete tedy dopisovat další, jak jste se vyjádřil, "sračky"? Obecně jsou mi asi bližší než angažované básně angažovaní básníci. Ani básník totiž není jednokolejná bytost, nepíše jen verše, má mnoho různých projevů a způsobů, jak se brát za věci obecné. Stejně tak mám raději pekaře, který peče housky křupavé, nikoli angažované, a zároveň je schopen v určité chvíli zařvat, přihlásit se k něčemu nebo jinak pomoci dobré věci, než se vrátí do pekárny k těm dobrým houskám. I já se snažím angažovat v důležitých věcech.

- Jaká je pozice básníka v dnešní společnosti?

V té většinové je básník zbytná persona, a to nejen pro politiky, byznysmeny a manažery všeho druhu. Bohužel třeba i pro učitele. I na univerzitách, dokonce i na oborech, kde je literatura vyučována, je poezie považována za něco protivného, co je třeba co nejrychleji překonat, abychom se mohli věnovat něčemu rozumnějšímu.

- Proč básně zmizely z novin a časopisů? Za první republiky tiskly Lidové noviny báseň každý den na titulní straně, třeba i vedle úvodníku o vraždě či železničním neštěstí.

Stále se posiluje vědomí, že poezie je apriorní nesrozumitelnost, a v době, kdy základním kritériem jsou peoplemetry a jiná kvantifikační kritéria, nemá smysl riskovat, že díky uveřejněné básni ztratí čtenář novin svou pozornost. Od dětství mne ale přitahovalo to, co je ohroženo zánikem. Asi to začíná už někde u dobrodružných románů, které jsem hltal: indiáni byli pořád na vymření nebo na odsun do rezervací, pořád museli za svou jinakost bojovat, nebyli samozřejmí. Od indiánů je k poezii jenom kousek.

- Proč přestáváme rozumět poezii?

Protože od ní očekáváme, že bude použitelná – jako zpráva, jako jednoduché hodnocení, jako výzva. Ztrácí se v nás smysl pro to, že věci mohou mít i hodnotu jinou než okamžitě použitelnou.

- Tohle se asi snažíte naučit i studenty literatury na Masarykově univerzitě v Brně. Pardon, snažil jste se. Proslýchá se, že jste kvůli chabé úrovni univerzity ze školy odešel. Pokud ano, proč?

Ano, odešel jsem znechucen, neboť obecně úroveň studia prudce klesla. Školy si studenty drží, protože univerzity jsou placeny "od hlavy", za každého studenta, ať už je ke studiu svými schopnostmi oprávněn, či nikoli. Já jsem učil literaturu studenty oboru sdružená uměnovědná studia na filozofické fakultě. Těch studentů je neuvěřitelný počet – sto padesát! Tohle všechno mají být lidé, kteří disponují vzácným smyslem pro všechny druhy umění: od literatury přes hudbu až po výtvarné umění.

- Odhaduji správně, že pak spíše nerozumějí vůbec ničemu?

Úroveň je někdy tak nízká, že lze v mnoha případech mluvit téměř o poloanalfabetismu studentů, jejichž některé znalosti by hravě překonal leckterý šikovný deváťák. Nehodlal jsem to akceptovat a řada studentů u mne prostě zkoušku úspěšně neabsolvovala, což vyvolalo zděšení.

- Nezačali se více učit?

Někteří ano, jiní na to šli od lesa. Všechno vygradovalo ve chvíli, kdy se jedna studentka po neúspěšném vykonání tří písemných zkoušek obrátila se stížností na děkana, označila mé hodnocení za svévolné a svá studentská práva za porušená. Ty práce přitom byly jen hrubě nedostatečné – příklad za všechny: když měla za úkol interpretovat povídku Milana Kundery Falešný autostop, vzmohla se pouze na tvrzení, že povídka je o lásce, když měla charakterizovat meziválečnou avantgardu, vzpomněla si na jediné jméno: Václav Nezval, který prý napsal sbírku povídek Básně noci. Předpokládám, že měla na mysli básníka Vítězslava Nezvala a jeho poezii. Jejím voláním po narovnání studentských práv jsem byl konsternován.

- Podle toho, že jste ze školy odešel, soudím, že u pana děkana uspěla?

Písemku přezkoumával profesor Jaroslav Střítecký z Ústavu hudební vědy. O Nezvalovi a podobných absurditách se v hodnocení raději nezmiňuje, zato Kunderovu povídku prý studentka četla "pozorně", protože pochopila, že jejím tématem je láska. Střítecký píše, že studentka "se pohybuje vcelku správně v obvyklém středoškolském obzoru". Panebože, věděl vůbec, že dotyčná je vysokoškolačka? Známka nedostatečná byla studentce změněna na dostatečnou.

- Pak jste bouchl dveřmi?

Ten posudek Stříteckého byl šokující a svým způsobem vážnější než studentčino "vítězství". Uvědomil jsem si, že je něco principiálně špatně, jsou-li na humanitních oborech na výkony vysokoškoláků uplatňovány ze stran profesorů podobné nároky. Dál jsem v takové nedůstojné grotesce nemohl pokračovat. A nejde o jednotlivý případ, o frapantním poklesu úrovně v humanitních oborech slýchávám mluvit zprava zleva i kolegy z jiných univerzit, aniž by představitelé škol dostatečně usilovali o návrat důstojné náročnosti univerzitního studia.

- Krátce nato jste dostal Státní cenu za literaturu, takže by teď vaše kritika mohla mít větší váhu. Sáhnou si na brněnské Masarykově univerzitě do svědomí, omluví se vám, vyhodí onu studentku?

Řeknu vám svůj názor: obviní mne z nedostatečné loajality a z bezohlednosti. Že si naopak Masarykovy univerzity moc vážím, a proto bych stál o to, aby si svoji skutečnou prestiž dokázala udržet, o tom nepřesvědčím nikoho. Ale jsem toho názoru, že dříve nebo později se tento obecný stav bude muset stát předmětem hluboké refl exe, jinak spáchá tato společnost sama na sebe atentát nekulturnosti.

---

Ukázka z tvorby Petra Hrušky

Herny
Rio nebo Vegas
koukej se rozhodnout
bílé hřebíky cigaret
natlučené do mlčenlivých úst
vedle v zahradě
surově seřezaný hloh
a pes
na schodu před Riem
srdce cihlou

Petr Hruška (49)

Držitel Státní ceny za literaturu pro rok 2013, kterou dostal za svou poslední básnickou sbírku Darmata. Absolvent Vysoké školy báňské a Masarykovy univerzity v Brně, od narození žije v Ostravě. Básník, literární vědec, pedagog i břitký kritik společenských poměrů. Vydal šest knih poezie a monografi i Někde tady. Český básník Karel Šiktanc.

Z očí do očí

Sešli jsme se doma u Hrušků. Ve starosvětské kuchyni v činžovním domě v centru Ostravy, v níž jsem se u sklenky vína napřed cítil až nepatřičně bezpečně. Ale jen do chvíle, než mě vybudil zvláštní neklid básníkovy výpovědi a než jsem podvědomě pochopil, proč se první básnická sbírka Petra Hrušky jmenuje tak protimluvně: Obývací nepokoje. Hruška odpovídá tiše, zdánlivě laskavým hlasem, v toku řeči je ovšem neustále přítomen apel: Jdi proti proudu! Buď lepší, než jsi dosud byl! Nenadávej jen v hospodě, udělej i nějaký čin! Dost výzev k přemítání na jediný večer, takže od Hrušků z kuchyně jsem odcházel s řádně rozjitřenou myslí.

Foto: VZÍT, ČI NEVZÍT? Toť otázka. Petr Hruška Státní cenu za literaturu nakonec přijal, ovšem ministerstvo kultury v děkovné řeči pohanil, že dostatečně nepodporuje literární časopisy.
Foto: DOMA. Básník Petr Hruška v Tyršově ulici v Ostravě, kde je doma. "Chodba v baráku/nikoho nezajímá/co už tu křiku/definitivních rozhodnutí…," píše Hruška v poslední sbírce Darmata.
Foto: Milan Terkelt
Foto: HRUŠKA A MAGOR. Oceněný básník se svým přítelem Ivanem Martinem Jirousem zvaným Magor (1944–2011). Spojovala je jistá křehkost a zároveň i spontánní bohémství.
Foto: POULIČNÍ VÁLKY. Ostravou otřásá násilí a Hruška upozorňuje, že nenávist k Romům je jen zástupný problém. Příčinou nepokojů je prý spíše hluboká společenská frustrace obyvatel moravskoslezské metropole.
Foto: 1 ČTK, 2 archiv Petra Hrušky, 3 Adolf Horsinka /MAFRA /Profimedia.cz

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se