Úterní ženy

Úterní ženy

Cesta vždycky funguje jako spouštěč. Jako prvek, který dokáže dávat do pohybu vnitřní světy těch, kteří na ní jsou a jdou. A tak jako nadbytečný náklad, který člověk postupně odhazuje, stejně tak na ní během chůze opadávají nánosy všedního dne, starosti, problémy. Chůze je ideální v souladu s vnitřními pochody člověka – ani sebezpytování nelze provádět příliš rychle. Říká se přece: „ než něco někomu dojde“. A na cestě, při tom dvojím pohybu, je zrovna na tohle čas. I z toho důvodu je pro člověka putujícího krajem cesta sama cílem a očistným rituálem. A ten neznamená jen napití se z pramene na jejím konci, ale celý proces. Jde o léčbu chůzí, dalo by se říct. Přesně takovým druhem léčby procházejí hrdinky německé spisovatelky a scenáristky Moniky Peetzové v knize Úterní ženy (přeložila Vladana Hallová, vydal Host). Vše začíná nevinně: každé úterý v měsíci se v jedné francouzské restauraci schází pět přítelkyň, které spojil zájem o francouzštinu. Ten sice u některých z nich (během patnácti let, co se znají) už opadl, ale přátelství přetrvalo. Jednoho takového úterý řeší přítelkyně situaci právě ovdovělé Judith, jedné z nich. Ta se chce vydat na pouť do Lurd a ostatní ženy se rozhodnou svou kamarádku v jejím nápadu podpořit. Ani jedna z nich nemá s podobným podnikem zkušenosti a některé z přítelkyň dokonce ani s běžnou turistikou, natož s poutí. Parta žen je pečlivě sestavená s ohledem na dramatické momenty. Caroline, energická právnička, která si je jista svým manželstvím a úspěchy v práci, je nepsanou „vůdkyní“ skupiny. Následuje bývalá lékařka Eva, která v obětavé péči o děti a manžela docela zapomněla sama na sebe, rozmarná bohatá dáma Estella, která naštěstí kromě peněz a vybraného vkusu oplývá ironickým humorem, přelétavá designérka Kiki, které se nedaří v zaměstnání a pouť bere jako zdroj inspirace, díky které se možná konečně prosadí, a konečně ovdovělá, nevyrovnaná Judith, kvůli které celá pouť do Lurd vlastně začne. Respektive kvůli jejímu manželovi. Judith totiž najde deník, který si její manžel o svém putování psal a který zůstal stejně jako cesta nedokončen a ona se rozhodne cestu za svého manžela vykonat. V průběhu putování se však ukáže, že je cosi v nepořádku nejen s deníkem, ale také že některá přátelství stojí před velkou zkouškou. Pouť tak den po dni míchá kartami, a co platilo na začátku, může být na jejím konci úplně jinak. Jedna linie příběhu je věnována vlastnímu vývoji postav (Eva se emancipuje, Kiki se rozhodne pro zodpovědný přístup ke vztahům, Caroline se vyrovnává s dvojí zradou), druhá nitka se stará o dostatečnou dramatizaci vnější situace (deník a jeho tajemství). Úterní ženy nejsou sice detektivka, ale nechybí jim chytře vytvořená dávka napětí. Takového, které vás, třeba na televizních obrazovkách, přiměje sledovat další díl nekonečného seriálu. V knize Úterní ženy je to další kapitola. A pak další a další, než je kniha dočtená a vy konečně víte proč… Bez zajímavosti nejsou ani různé přístupy k víře a pouti jakožto aktivity sloužící k jejímu posílení. Autorka svým postavám nadělila různé názory – od nedůvěry ve víru, až po aktivní praktikování. Ukázala zkomercionalizované Lurdy s hromadami kýčovitých suvenýrů i opojení, které může přinést skupinová účast na něčem magickém i bezvěrci.

SOŇA FRAŇKOVÁ

 

Knižní novinky, 11/2012

 

 

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se