Umět se vyrovnat s vlastní slabostí

Umět se vyrovnat s vlastní slabostí

Mladá fronta DNES | rubrika: Umění & kritika - Brněnská scéna | strana: 5 | autor: PETRA DVOŘÁKOVÁ

Polská autorka Olga Tokarczuková není českým čtenářům neznámá. Její další knihu Poslední příběhy před nedávnem vydalo brněnské vydavatelství Host.

Matka, babička a vnučka Tentokrát se kniha ve třech novelách dotýká zvláštního spojení současné ženy a otázky smrti. Ve třech příbězích se tři ženy, matka, babička a vnučka, setkávají se smrtí, každá z nich jiným způsobem. Ida v příběhu Čistá země jako žena, která po autohavárii nalezne útočiště u dvou postarších manželů, příběh Parka zachycuje starou ženu bilancující po smrti svého manžela, kterému byla nevěrná, a nakonec poznáme vnučku pozorující kdesi v tropech umírání stárnoucího kouzelníka na AIDS.
Tokarczuková otevírá již tolikrát otevřené otázky vykořenění, ženskosti, hledání ženské identity a smyslu. Autorka jako by intuitivně chápala, že tyto otázky budou zvláštním způsobem ožívat právě v kontrastu se skutečností smrti. Ale její hrdinky nestojí v příbězích jako prvoplánové nositelky života. Jsou to vždy ženy nějak životně poškozené a rozbité, a tak svou ženskou identitu sbírají ve vzpomínkách, myšlenkách a částečně i snu. Místy je v textu cítit podivná rezonance ženskosti se zvláštní neerotickou únavou uvadající ženy. A někdy je tato rezonance tak propracovaná, až ji Tokarczukové nevěřím.
Všechny příběhy probíhají ve zvláštní atmosféře intimity, vše je diskrétní, děje se decentně, v zadumané tichosti až únavě. Když Tokarczuková říká, že každá slabost je něco soukromého a intimního, pak smrt vnímá současný člověk podle autorky jako slabost nejvyšší, která jej uvádí do takřka neřešitelné nejistoty.
Své čtenáře Tokarczuková jistě nezklame, co se týče barvitosti scén. Dokonale, do detailu vykreslené obrazy jsou naprosto přesné a výstižné, jen místy text až přetěžují a v důsledku se konečný obraz rozptýlí do prázdna.
Tokarczuková nenechává své ženy vykročit na další vnitřní cestu, nenechává je po konfrontaci se smrtí vystoupit do některé z forem nalezení vlastní identity.

Vykročit sám na vlastní cestu Její ženy v příbězích nedospívají, nedozrávají a v důsledku ani nedosahují žádné nové harmonie nebo poznání. A jako protékají vzpomínky minulostí i jak se zvláštní samozřejmostí proplouvá současnost, tak čtenář nabývá neklidu, že takto by mohla proplout i budoucnost. Nejsem si jista, zda je to dobře, či špatně. Ale stále více docházím k přesvědčení, že cílem Tokarczukové bylo přivést svého čtenáře k bodu, kdy si uvědomí, že on na svou cestu musí vykročit sám. A v tom má ostatně pravdu -umění vyrovnat se se svou slabostí je nepřenosné.

POSLEDNÍ PŘÍBĚHY Olga Tokarczuková Přeložil Petr Vidlák Host, Brno 2007 212 stran, 229 Kč

Autorka je publicistka

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se