Tvrz němectví na Špilberku

Tvrz němectví na Špilberku

Zní to poněkud ironicky, ale je to tak: také nacistická minulost může být – a je – předmětem "turistického" zájmu, když ne masového, tak zcela jistě individuálního.

Domy, stejně jako knihy, mají svou historii a za zdmi i těch jinak obyčejných se odehrávaly příběhy, které tvoří dějiny města, jejich živou i skrytou paměť. K těm nejbolestivějším patří samozřejmě dění během let 1939–45. Nacismus je přitom nadán zvláštní přitažlivostí: mísí se v něm fascinace zlem s pietou, jakási perveze s nutností ony věci nezapomínat. Je to voyerismus s mravním akcentem.
V Německu, kde k tomu mají své vážné důvody, jsou takoví průvodci běžní. Viděl jsem je v Berlíně, Mnichově, Frankfurtu, Výmaru... Mají podobu úhledných knížek do kapsy, jsou vybaveny plánkem a je tam hodně fotografií, které jsou doplněny kvalitním a informativně bohatým textem. Přesně podle takového vzoru je poskládána i knížka Brno nacistické.
Její autoři Alexandr Brummer a Michal Konečný ostatně německý vzor přiznávají (konkrétně výmarský) a nutno jim přiznat, že kvalitou nijak za těmi německými nezaostávají. Kniha může sloužit i jako stručné dějiny let 1939–45 v jednom velké městě.
Brno má přitom mezi česko-moravskými protektorátními městy zvláštní postavení. Bylo to dáno silnou německou přítomností, která v centru Brna tvořila většinu. V roce 1930 žilo v tomto městě 52 tisíc Němců, jedna pětina obyvatel, z nichž jen nemnozí nevítali 15. března 1939 přijíždějící německá vojska. Brno, kde mezitím došlo k převratu a poslední český starosta byl jednoduše sesazen, "bylo v tu chvíli německé, jak je už nikdy nikdo neuvidí. Nebylo slyšet ani české slovo," citují autoři brněnského novináře Lidových novin Bedřicha Golombeka. Hned třetí den přijíždí do Brna Adolf Hitler. Na Nové radnici ho a jeho suitu přivítá vůdce brněnských nacistů Oskar Judex, který ho chce obdarovat nejstarším exemplářem Právní knihy města Brna. Hitler oponuje, že bude lépe, když zůstane ve zdechměsta. Z průvodce se dále dozvídáme, že poté Hitler popleskal mírně ironicky dobře živené tvářičky Judexova synka, který si mu stěžoval, jak trpěli pod krutými Čechy. Tehdy je to ještě pouhý žvást, krutost z české strany Němci teprve poznají. Ale až za dlouhých šest let. Pochod z Brna na rakouské hranice patří k nejtemnějším kapitolám tzv. odsunu. Možná je škoda, že se tahle kapitola do průvodce už nevešla.
Knížka je tedy koncipována do cirka čtyř desítek brněnských zastavení na místech spjatých s nacistickou mocí, s perzekucí i s protektorátní každodenností. Tak sídlo gestapa bylo nejprve na Orlí, pak v Mozartově, nakonec se usadilo v budově zrušené české právnické fakulty na Veveří. Úřadovna říšského protektora byla v Místodržitelském paláci na Moravském náměstí. Místem, které sloužilo Němcům k setkávání, byl samozřejmě Německý dům na Moravském náměstí, postavený v roce 1891 jako symbol německé liberální buržoazie. Dne 11. března 1939, pár dní před okupací, tady brněnští nacisté předběhli události a de facto vyhlásili převzetí moci nad městem. Dům byl "za odplatu" na jaře 1945 zbořen: Němci ještě před odsunem museli přiložit ruku k dílu.
Některá místa jsou všeobecně známá a slouží jako symbol, který má celostátní platnost: asi nejvíc Kounicovy koleje, žalář a vyšetřovna, kterými prošlo 35 tisíc osob a 700 z nich tu bylo popraveno. Nebo Špilberk, nad nímž vlála vlajka s hákovým křížem. Tuto pevnost, která v 19. století sloužila jako známý žalář (je o něm zmínka i ve Stendhalově Kartouze parmské), nacisté chtěli využívat jinak – špilberská citadela měla sloužit jako "tvrz němectví", jako romatická kulisa germánské přítomnosti na Moravě. Jak píší autoři, hradní areál měl být přejmenován na Adlerhorst, Orlí hnízdo, a měl projít celkou rekonstrukcí.
Nejobskurnější, jak píší autoři, byla přestavba barokní kaple, která se měla stát slavnostní síní, jíž vévodil katafalk se svastikou, Hitlerovou hlavou a orlicí. S nacistickou mystikou je spojován i blízký středověký hrad Veveří, který v roce 1943 převzala SS. "Romantické" představy, podle nichž tu měl Himmler zřídit jakési řádové sídlo s tajnými archivy a laboratořemi na výzkum tajné zbraně, však autoři krotí. I samotný výskyt Himmlera na hradě je podle nich neověřený.
Několik důležitých kapitol je věnováno největšímu nacistickému zločinu, holokaustu. Posledním brněnským zastavením židovské perzekuce byla obecná škola v Merhautově ulici, shromažďovna, v níž naprostá většina brněnských Židů strávila poslední hodiny pobytu ve svém městě. Z desetitisícové komunity přežilo 1033 lidí.

---

Alexandr Brummer – Michal Konečný: Brno nacistické. Průvodce městem

Vydal Host, Brno, 198 stran

Foto: Po stopách okupantů
REPRO LN

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se