Tři nenaplněné životy

Tři nenaplněné životy

Respekt, 27. 6. 2010, Barbora Uhlířová

„Věnuji otci a jeho přátelům a celé té ztracené generaci, která, kdoví proč, musela všechno zažít na vlastní kůži," píše ve věnování ke své knize slovenský spisovatel Pavol Rankov. Za svůj román získal v roce 2009 Cenu Evropské unie, dramatizaci románu uvedlo i Slovenské národní divadlo. Dílo časovou obsažností a svižností vyprávění připomíná americký román Poslední kabriolet Antona Myrera - na pozadí osudů postav, které Rankov provází třicet let jejich života, vytváří autor obraz našich moderních dějin.

Za poutníky labyrintem tohoto světa si vybral krásnou Slovenku Márii a tři její obdivovatele, věrné kamarády, Slováka Jána, Maďara Petera a Žida Gabriela. Všichni čtyři pocházejí ze slovenského městečka Levic a na začátku vyprávění jsou dvanáctiletými dětmi. Děj románu začíná 1. září 1938 a končí ve stejný den o třicet let později, kdy každý rok se odehraje jedna epizoda, která se více či méně vztahuje k onomu památnému dni. Tehdy se - jak praví autor - na levické plovárně naposledy v tomto století šťastně potkávají Němci, Slováci, Maďaři, Češi, Židi i Cikáni a tehdy si chlapci také vymyslí plavecké závody. Vítěz má získat možnost ucházet se o Márii. První ze zářijových závodů však skončí málem tragicky. Jeden z kamarádů se skoro utopí. Ani v pozdějších letech se nepodaří závod dokončit. Nikdy se tedy nevyjasní, kdo z nich má na jejich lásku nárok.

Hlavní postavy románu, ačkoli účelně zastupují určité typy, se autorovi podařilo vytvořit velmi živoucí. Klíčem k jejich příběhům je Mária a její „tři nenaplněné životy". Zatímco oni - její muži - se snaží být hybateli dějů, a tato role se jim zoufale nedaří, ona sama je obětí. Pasivní, ale statečnou. Druhou linii románu tvoří krátké fantastické obrazy, trochu připomínající knihy jihoamerických magických realistů. Realita se v nich stává zlým snem (nebo spíše zlý sen realitou?). Vynoří se v nich třeba Klement Gottwald, který s pocitem dobře vykonané práce vyrábí rakve pro své politické odpůrce, maďarský regent Miklós Horthy, kterého přináší bájný pták turul, nebo jsme svědky černé frašky osvětlující vznik paštiky Májka, „našeho zlatého dědictví". Během těchto krátkých obrazů má čtenář možnost si naplno uvědomit absurditu tehdejší doby.

Poetická, skoro baladická rovina, která se jako červená nit vine celým románem, mu tak dodává výjimečnou atmosféru. V důsledku toho pozorujeme jakoby zdálky tři nenaplněné lásky čtyř lidí, kteří se snaží naložit se svými životy co nejlépe. Přežít, třeba i bojovat, ale hlavně být šťastní. A právě ten poslední smysl existence jim příliš nevychází. Trochu nepochopitelná míjení, setkávání a opětné prolínání jejich životů se stávají logickým důsledkem chaosu kolem nich.

Mnoho současných spisovatelů se pokoušelo s větším či menším úspěchem zobrazit naše nedávné dějiny. Rankovova kniha je mimořádná tím, že nemoralizuje, nedívá se na svět s laskavou nostalgií, neodpouští, prostě „jen" empaticky zachycuje atmosféru. Prostřednictvím čtyř naprosto rozdílných lidí postupně ožívá druhá světová válka, kterou hrdinové přežili skoro v dětském věku, budovatelské nadšení, postupná deziluze, bezmoc a opět nadšení tentokrát v letech 60. spojené už se zralým věkem, a nakonec definitivní porážka všech snah a ideálů spojená se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Rankov svou knihu věnoval svému otci a jeho generaci, ale určena by měla být mladším. Jako výborný informační pramen pro ty, kdo kromě historických faktů chtějí nedávno uplynulou dobu i pochopit.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se