Transformer

Transformer

Respekt | 30.1.2012 | Rubrika: Kultura / tvář | Strana: 64 | Autor: ONDŘEJ NEZBEDA | Téma: Nakladatelství Host


Petra Vášu nelze zařadit do klasických uměleckých kategorií, pohybuje se jimi napříč

Když šel Petr Váša před lety po náměstí jednoho severomoravského městečka, potkal skupinu lidí, z níž se za jeho zády ozvalo: „Hele, to je Váša. Ten transformer.“ Nic přitom nevystihuje podstatu jeho tvorby tak věrně, jako toto nevědomky zprzněné slovo. Petr Váša je hudebník, básník, výtvarník, performer, žádný z těchto klasických pojmů pro něj však nestačí. Vytvořil si naprosto originální umělecký žánr, v němž se pohybuje napříč kategoriemi a který nazval fyzickým básnictvím. Stejný název nese i jeho kniha, jež právě vyšla v nakladatelství Host - shrnuje Vášovy eseje, manifesty, poetické imaginace i kresby a doprovází ji ještě kompakt s videozáznamy Vášových představení.

Brněnský Elvis

Nejstarší pokus o fyzické básnictví dokládá video z roku 1990, na němž Petr Váša stále dokola deklamuje s různou intonací a měnícím se tempem text: „Lokomotivám se motají kola“, přičemž napodobuje pohyb stroje včetně syčení a upouštění páry. Od té doby však následuje mnoho výstupů, v nichž Váša svůj projev rozvíjí a cyklus Cirkus-Chaos-Minaret o osm let později už svědčí o složitějším a abstraktnějším projevu - „diriguje“ třeba provoz na dálnici D 1. Stojí u krajnice jako nějaký divoch či pračlověk, který se právě setkal s podivným organismem a snaží se s ním komunikovat jeho „řečí“. Hlasem napodobuje zvuk projíždějících aut, nohama i pažemi imituje pohyb pístů motorů, improvizuje na troubení kamionu. Výjev vrcholí scénou, v níž ho jeho dvojník pozoruje okýnkem jednoho ze svištících aut.
Fyzické básnictví je tedy v podání svého stvořitele kombinací mluveného slova i zvukomalebných citoslovcí, jejich emocionální vyjádření intonací, zpěvem, gestem, výrazovým tancem, pantomimou i kresbou. Celý projev autora se stává jakousi komplexní fyzickou promluvou, básní. Tento originální umělecký žánr Petr Váša rozvíjel téměř celá devadesátá léta, na scéně ale začínal o dekádu dříve klasičtějším způsobem.
„Nebylo nejmenších pochyb, že se zrodil nový a silný fenomén,“ vzpomíná výtvarník a hudebník Vladimír Kokolia na okamžik, kdy v roce 1985 poprvé viděl koncertovat Petra Vášu, tehdy kytaristu a zpěváka kapely Z kopce. V umělci s mohutným kudrnatým afrem ve stylu Jimiho Hendrixe, který se na brněnské kulturní scéně zjevil jako létající vlasatice, uviděl prý Elvise Presleyho osmdesátých let, dokonce si říkal, že s takovým talentem by měl „zradit“ underground a přejít do středního proudu. „Měl k tomu nejlepší předpoklady: muzikálnost, charisma, šoumenství, do toho texty o nudě. Mohl z něho být vysloveně model pro mladou generaci.“ Váša i Kokolia patřili v osmdesátých letech mezi originální zjevy alternativní hudební scény, nebáli se experimentovat a na rozdíl od jiných kapel tzv. nové vlny - jako třeba Garáž, Jasná páka nebo i Psí vojáci - narušovat klasickou strukturu rockové písně. Petr Váša se ve své hudbě neinspiroval minimalismem a nejednalo se ani o známé fúzování rocku a poezie. „Hudba skupiny Z kopce zněla jinak. Jako by si člověk sedal a zase nervózně vyskakoval z místa, těkal všemi směry,“ říká hudební publicista Pavel Klusák. „Ta výbušnost vyprávěla paradoxně o nudě a nicotě, která se člověka chystá pohltit.“
Svým projevem a texty však Petr Váša rozdráždil režimní cenzory, kteří jeho kapele zakázali vystupovat právě kvůli propagaci nudy („My tu čtyřicet let něco budujeme a oni se nudí!“) a vyzývání mládeže k emigraci (kvůli verši „Všude dobře, nejhůř doma“). „Já jsem si přitom dal velmi záležet na tom, aby to bylo všechno legální,“ vypráví Petr Váša. „Přečetl jsem si Havlovu Moc bezmocných a vyzbrojen touto úvahou jsem to zkusil legálně.“
Nevyšlo to, Petr Váša proto zakázanou kapelu rozpustil a založil jinou s názvem Ošklid. Než ji stihli cenzoři též zakázat, přišla revoluce a s ní i stále silnější Vášovo přesvědčení, že nastal čas pověsit kytaru na zeď a naplno se věnovat oboru, který umělce už nějakou dobu zajímal mnohem více než hudba. Fyzickému básnictví.

Sám proti sobě

Člověk obeznámený s Vášovou tvorbou by čekal excentrického „divocha“ s rozevlátou hřívou, který naprosto vyčnívá z davu. Namísto toho se na náměstí Svobody v Brně nenápadně vynoří elegantní muž vzezření učitele taj-či, vřelý a jemný intelektuál, z něhož ovšem stále probíjí nadšení pro „svou věc“.
K fyzickému básnictví prý dospěl přirozeně, když si jednou doma zkoušel texty Z kopce. Recitoval je s různou intonací, přidával ke slovům gesta, tlesknutí nebo dupnutí, „přestěhoval kytaru do těla“. „Najednou jsem zjistil, že běhám po bytě, tančím, skáču, ležím na podlaze a pořád deklamuju, vůbec se mi nechce přestat a vůbec nic mi u toho nechybí,“ líčí Petr Váša. „Nejméně ta kapela, kterou jsem se vlastně právě stal.“
Chodil po Brně a okolí s mikrofonem a zápisníkem, improvizoval beze slov u ventilátoru samoobsluhy, při sekání trávy, u železničního přejezdu. Když pak opustil hudební dráhu a začal vystupovat jako fyzický básník, většina rockových fanoušků jeho proměnu nepřijala. Vášův originální projev dokonce udivoval i spřízněné kolegy z brněnské alternativy. „Říkal jsem si: To je magor? To je magor! Podobá se to páření klokanů. Lze jen fascinovaně přihlížet,“ vzpomíná na své první divácké zážitky režisér Vladimír Morávek. Zároveň ale projev Petra Váši přirovnává k bardství dobrých básníků, například recitaci Jiřího Kuběny: „Bylo to něčím podobné. Titánsky vyzvat mizernost na souboj, slovem básníkovým zastavit svět; a to i tenkrát, když ten svět na básníky sere.“
Petr Váša mezi inspiračními zdroji jmenuje tak rozmanité fenomény, jako je korejská národní opera, experimentální divadlo Antonina Artauda, básničtí konkretisté nebo eskymácké písně, s nimiž ho seznámil básník a výtvarník Ladislav Novák. Ten rozvíjel jinou specifickou formu básnictví - tvz. fónické, které s pomocí nahrávacích přístrojů objevovalo zvukové možnosti vyjádření básně. Petr Váša ho požádal o schůzku. „Ukázal mi své překlady eskymácké poezie, což pro mě bylo velice zajímavé, protože Eskymáci vnímají zároveň tělo a duši písně. Tělo klasicky představují slova, ale duši vyjadřují onomatopoické citoslovce a zvuky a obojí se přirozeně prolíná. Přesně to mě zajímalo.“ Odmítá totiž dělení světa na hmotný a duchovní princip, pro něj žádná taková dualita neexistuje. A ač je sám považován za alternativního umělce, je mu nepříjemná i polemická pozice moderny, jež měla v oblibě boření tradičních přístupů. „Hledám skutečnou alternativu. Stojím sám proti sobě.“

Lišák se nezastaví

Petr Váša se tak postupně propracoval k projevu, který v sobě mísí dva zdánlivě protichůdné principy - naturalistický projev přírodních národů, jejich zpěvů, magických zaříkávadel i konkrétních textů, a vedle toho abstraktní, komponovanou skladbu připomínající hudební variace jazzmanů, k čemuž objevil umělý jazyk, který nazval translatinou („Ave Eva / Genesis genius general gen / Alleluia... „). Dlouhý čas pracoval dokonce bez užívání konkrétního jazyka, aby objevil všechny možnosti skrytých významů, intonace a zámlk. Poté, co fyzicky básnil na Moravském náměstí v Brně mezi asfaltéry a u přátel se mu podařilo dlouhým mňoukáním navázat dialog s jejich deprivovaným kotětem, se ale po několika letech vrátil ke slovu z obavy, že přijde o zdravý rozum. A spolu s návratem ke slovu se vrátil i k hudbě. V roce 1999 zakládá tříčlennou skupinu Ty syčáci, do jejíž tvorby přirozeně zakomponovává postupy fyzického básnictví. Mimochodem tématem jejich první písně na desce Máj v dubnu byla opět nuda: „Když na tebe banalita / namíří své banány / Vzdej to...“
Poslední desetiletí se tedy život a tvorba Petra Váši ubírají dvěma cestami, přičemž obě se prostupují. Dále rozvíjí své fyzické básnictví: vypracoval pedagogickou metodu, kterou už v počátcích učil studenty herectví na brněnské JAMU a kterou využívají i různí arteterapeuti k osobnostnímu a uměleckému rozvoji. Vede i vlastní kurzy - záznamy z nich, návrhy cvičení i celý „návod“ zabírá čtvrtinu jeho knihy. A hraje s Ty syčáky, s nimiž natočil už šest alb. Nejvýraznější je experimentální opera Lišák je lišák, variace na Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky. Spojuje se tu citace z mistrova kusu, onomatopoické využívání slabik při napodobování zvuků lesních zvířat, popěvky i expresivní deklamace. Kostru příběhu tvoří výpravný příběh o bolestné nápravě myslivce, jemuž uštědří lekci mazaný lišák. V jednom textu se například zpívá: „Jako Bůh tvoří zvířata / tak člověk tvoří stáda.“
Někteří hudební kritici přijali operu s mírnými rozpaky a vyčítali experimentální skladbě neúnosnou délku, padlo však i opakované uznání, že jde o výjimečné dílo, v němž se práce s jazykem snoubí s citem pro hudbu jako rituál. „Když se podíváme, co dělá česká ,nová vlna‘ osmdesátých let, nenajdeme moc skupin, které využily uplynulé čtvrtstoletí k tomu, aby na sobě pracovaly a prohlubovaly se,“ napsal před několika lety hudební kritik Pavel Klusák. „Petr Váša se ale přinejmenším do ,lišácké opery‘ pořád řítil vpřed. Což je impozantní.“ Ostatně Petr Váša si pochvaluje, jak se mu s Ty syčáky dobře spolupracuje, protože stejně jako on chtějí, aby každý hudební projekt byl jiný. Meze jsou jen v něm samém, ale na jeho straně je výlučnost a jasná neprodejnost jeho snažení.
Na jednom se tedy všichni dotazovaní shodnou: Lišák je lišák a Váša je Váša. Kdybychom ho neměli, asi by nebylo potřeba vymýšlet si ho, ale s ním je svět daleko pestřejší a zábavnější.

***

Petr Váša (46) Fyzický básník, literát, skladatel, performer a výtvarník. Vystudoval kunsthistorii na Univerzitě J. E. Purkyně. Založil hudební skupiny Z kopce (1985), Ošklid (1987) a A -Beat (1990). Po skončení jejich činnosti se věnoval především projektu fyzického básnictví a dalších devět let vystupoval sólově. V roce 1999 založil hudební skupinu Ty syčáci, s níž vydal šest alb. Je autorem ilustrované knihy básní Návrat Plavce Jindřicha, knihy básní s audiokazetou Texty, básně, poémes physiques, CD fyzického básnictví Cirkus-Chaos-Minaret a Manifesto a knihy Fyzické básnictví shrnující jeho tvorbu.

Foto popis| V projevu Petra Váši se mísí divoch s intelektuálem, naturalismus s abstrakcí.
Foto autor| foto čtk
Foto autor| foto mkuh.cz

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se