Temná božstva v dnešním světě

Temná božstva v dnešním světě

A2 kulturní týdeník | rubrika: Recenze týdne | strana: 31 | autor: Anna Tkáčová
Hispánská Amerika a fantastická povídka

Soubor hispanoamerických fantastických povídek Had, který se kouše do ocasu představuje komentovaný průřez bohatou historií tohoto žánru.

Po několika publikacích věnovaných literatuře Hispánské Ameriky - mám na mysli především knihu Evy Lukavské Zázračné reálno a magický realismus (2003) či Vzkříšení Utopie Uruguayce Fernanda Aínsy (2007) - vydává brněnské nakladatelství Host obsáhlý výběr hispanoamerických fantastických povídek 19. a 20. století, nazvaný podle povídky mexického autora Amada Nerva Had, který se kouše do ocasu.

Ženy, staří známí i nová jména

Soubor padesáti pěti povídek od čtyřiceti sedmi autorů Hispánské Ameriky je událostí, která se na knižním trhu neobjevuje často, a překvapí zejména svým komplexním zpracováním: kniha totiž kromě vlastních povídkových textů obsahuje rozsáhlý teoretický úvod do problematiky fantastického žánru, vývoj tohoto žánru v Hispánské Americe, životopisy překládaných autorů, rozsáhlou bibliografi i k tématu, seznam monografi í o uváděných autorech včetně webových stránek a poznámkový aparát.
Jak píše sestavovatelka Eva Lukavská, prvotním impulsem k vydání knihy byla snaha přiblížit českému čtenáři bohatost povídkové tvorby Hispánské Ameriky a ukázat, že ji nelze omezit na notoricky známá jména, jako jsou Jorge Luis Borges či Julio Cortázar. Kromě dosud nepřeložených povídek zmíněných autorů se v souboru objevují prózy hispanoamerických spisovatelů, kteří do češtiny dosud vůbec přeloženi nebyli, anebo autorů, které dáváme do souvislosti s jinými žánry: Peruánce Césara Valleja či Nikaragujce Rubéna Daría jsme mohli poznat především jako básníky, Mexičané Alfonso Reyes či Justo Sierra vynikli zejména na poli eseje, Argentinec Enrique Anderson Imbert v oboru literární kritiky a historie, Carlose Fuentese spojuje český čtenář spíše s romány. Mnozí autoři, kteří jsou už v našem kulturním prostředí známí, se tak představují ve zcela novém světle.
Vzhledem k tomu, že v nově vzniklých republikách Hispánské Ameriky se po spisovatelích žádala především v dobrém slova smyslu angažovaná literatura, soustřeďovala se literární kritika a historie až donedávna na tuto část tvorby a literatura - fikce zůstávala na okraji zájmu badatelů. Mnozí autoři jsou tak doceňováni až dnes (např. Chilan Juan Emar). Sympatické je, že do výboru bylo zařazeno i několik povídek od ženských autorek (Argentinky Juana Manuela Gorritiová a Silvina Ocampová, Chilanka Manuela Luisa Bombalová a další), přičemž povídky Silviny Ocampové patří k tomu nejlepšímu z celého výboru.

Od Evropy k Jižní Americe

Povídky svědčí o literární vyzrálosti autorů, kteří zhruba od poloviny 19. století drželi krok s literaturou západního světa, do jehož kulturního kontextu, i přes svá specifi -ka, hispanoamerická literatura právem patří. V 19. století autoři ještě hledají inspiraci u evropských, především francouzských autorů a E. A. Poea a své náměty čerpají z „exotické" Evropy či odjinud. Teoretický úvod také upozorňuje na stylovou nevyhraněnost, způsobenou překotným literárním vývojem v posledních letech 19. století, kdy hispanoamerická literatura musela najednou vstřebat několik literárních směrů přicházejících z Evropy a vyrovnat se s nimi.
Přiložené medailonky i samotné ukázky pak svědčí o tom, že minimálně od počátku 20. století a zejména v období avantgard existovala čilá kulturní výměna mezi hispanoamerickými a evropskými spisovateli. V té době Hispanoameričané přijíždějí ze svých zemí do Evropy již nejen na zkušenou, ale jako rovnocenní partneři, kteří mají Evropě co nabídnout. Tehdy se také začíná měnit charakter samotných povídek hispanoamerických spisovatelů; pomalu obracejí zrak ke svému kontinentu, inspirují se jeho vlastní skutečností, jež v nich probouzí imaginaci, kterou jim Evropa poskytnout nemohla. Vzniká originální svébytná literatura, která dodnes nepřestává udivovat.

Fantastická skutečnost

Pojem zázračné či fantastické bývá s literaturou Hispánské Ameriky spojován jaksi automaticky. V rozsáhlém úvodu Evy Lukavské se však dočteme víc. Přináší teoretický rozbor žánru fantastické povídky, jejíž vznik dává do souvislosti se zrozením západního osvícenského racionalismu, který ve snaze vysvětlit vše pomocí rozumu vytlačil z lidského života všechno nadpřirozené, tajemné a nevysvětlitelné. Svět tajemna se pak zabydlil v literatuře. Obsáhlý přehled vývoje hispanoamerické fantastické povídky od druhé poloviny 19. do sedmdesátých let 20. století čtenáři přiblíží, jak se v hispanoamerické literatuře vyvíjel prvek či nositel toho fantastického od různých přízraků, nadpřirozených bytostí přes manipulaci s časem a prostorem, absurditu až po tzv. fantastickou realitu, pojem, který defi nuje Julio Cortázar: „Skutečnost se mi jeví jako fantastická do té míry, jak jsou mé povídky pro mě doslova realistické." To fantastické v podobě zvláštního, nečekaného, podivného, nevysvětlitelného proniká do naší všední reality, stačí jen trocha vnímavosti či imaginace.
Ozvláštňujícím prvkem povídek některých autorů je potom průnik předkolumbovských temných sil do současnosti v podobě působení dávných božstev. Četba povídek Huitzilopochtli Rubéna Daría a Chac Mool od Carlose Fuentese určitě bude pro čtenáře vrcholným zážitkem.
Závěrečný exkurs do zákonů kvantové fyziky, jejichž prostřednictvím Eva Lukavská vysvětluje působení ambivalence a různých superpozic (živí/mrtví, hybné/nehybné, lidské bytosti/přízraky apod.) jako fantastických principů, je už možná hodně odvážný, i když v povídkách jako činitelé toho fantastického skutečně fungují. Ostatně sama autorka přiznává, že se pouští na tenký led.

Potěšení z tajemství

Otevřenou otázkou zůstává, komu je kniha určena. Pro rozsáhlý úvod, připojenou bibliografi i a medailonky autorů, z nichž mnozí se pro nedostatek místa nedostali do Slovníku spisovatelů Latinské Ameriky, po ní s radostí sáhnou hispanisté a studenti. Potěšení z dobré četby však mohou mít všichni příznivci hispanoamerické literatury či povídek s tajemstvím. Pro mnohého čtenáře nehispanistu bude možná překvapením, jak kvalitní fantastický žánr se psal a píše v Hispánské Americe.
Litovat lze jedině toho, že se do souboru nedostala žádná povídka z brazilské literatury, i když jde o jinou jazykovou oblast. Vzhledem k tomu, jak široce byl celý výbor pojat, by to pro dokreslení situace v oblasti fantastického žánru celého kontinentu mohlo být přínosné.

Had, který se kouše do ocasu.
Výbor hispanoamerických fantastických povídek.
Sestavila Eva Lukavská. Přeložili Eva Lukavská, Jan Machej, Daniel Nemrava, Markéta Riebová, Eva Spitzová. Host, Brno 2008, 470 stran.

Foto popis| Herman Braun-Vega: Sláva; podle Vermeera, s Goyou a Picassem, 1984

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se