Tabu stále přítomná

Tabu stále přítomná

Tvar | 21. 1. 2010 strana: 21 | autor: Eva Klíčová

Petra Dvořáková (nar. 1977) svou první knihou Proměněné sny (2006) poodhalila většinově ateistické společnosti život katolických věřících, především tedy jeho odvrácenou tvář. Tisíciletá a zároveň první globální instituce na světě, organizace s nejvyššími ambicemi ve sféře nebeské i pozemské - katolická církev, se v knize intimních rozhovorů Dvořákové s běžnými věřícími i kněžími jeví jako poměrně strohé a nekomunikativní společenství s těžkopádnou organizací. Jako by se zde střetávala individuálně pojímaná zbožnost vyrovnávající se s realitou, která se vymkla tradičnímu ideálu katolického konceptu života s hierarchicky neprostupnou pevností církve coby autoritativního „úřadu" uvyklého poslušným věřícím, úřadu, který částečně z pokrytectví a částečně ze strachu o svou historickou kontinuitu sveřepě lpí na konformismu, který šikovně uhýbá před čímkoliv znepokojivým. Dvořáková si za tento vhled vysloužila v roce 2007 Magnesii literu za publicistiku, částečné opovržení komunitou věřících malé obce, kde žije, i ocenění samotnou církví, která ústy svého kněze označila Proměněné sny za „knihu smrdící sírou".


Ve své nové knize Já jsem hlad jde Dvořáková v jistém smyslu ještě dále. Místo otevřených rozhovorů přichází s vlastní zpovědí, která sestupuje až do psychoanalytické hloubky. Autorka odhaluje svou identitu v Evě z Proměněných snů, která během svého dospívání zakusila realitu klášterního života. V Já jsem hlad se její příběh kompletuje diagnózou mentální anorexie a hledáním jejích příčin. Jestliže v Proměněných snech je Dvořáková empatickým tazatelem otevírajícím citlivě rány druhých, nyní sama sebe podrobila nemilosrdné operaci, při které krev nutně zacákala i její nejbližší okolí. Touto autenticitou je kniha zřejmě také nejkontroverznější - ač ji nedoprovází skandál jako německého spisovatele Maxima Billera, na nějž reálné předobrazy jeho románových postav podaly trestní oznámení pro újmu na ochraně osobnosti. Dvořáková by to ovšem při obhajobě měla o to složitější, že její kniha není ani deklarativně fikčním útvarem, ale útvarem opět publicistickým. Otázkou přesahující možnosti této recenze je, zda se tak nestalo proto, že potenciální žalobci ctí svobodu slova, opodstatněně se domnívají, že žalobou by na vše jen upozornili, anebo jen proto že Dvořáková se mezi místními zdiskreditovala již svou první „sirnou" knihou.

Ačkoliv je středem vyprávění osoba samotné autorky, rozhodně se nejedná o žádný literárně estetický zákrok či plačtivou zpověď, k čemuž by sváděly apriorní soudy. Kniha je vůči těmto nebezpečím rezistentní především proto, že její motivací nebylo nutně psát o sobě, jako spíše zaujetí svým velmi obtížně zvladatelným problémem - anorexií a poznáním jejích příčin v nejširším slova smyslu. Kniha navíc obsahuje doslov lékařky věnující se anorexii a jednotlivé kapitoly jsou opatřeny údaji váhy a výšky platnými pro popisované životní období. Přes tyto osvětové prvky knihu vnímám spíše jako pozoruhodnou introspekci. Dvořáková pro své niterné svědectví o postupném pochopení kořenů anorexie přirozeně zvolila vyprávění ichformou. V deseti kapitolkách útlé knížky autorka „psychoterapeuticky" sestupuje až do svého dětství, kde hledá zárodek budoucího problému ve svém prvotním psychickém nastavení založeném na vztahu k matce.


Za svými celoživotními pocity a sebepojetím odkrývá deficit mateřské lásky, své vztahy interpretuje jako neúspěšně naplňovanou projekci vztahu k milující matce. Slabá osobnost matky nakonec blokuje i vytvoření vlastní přirozené ženské identity. V tomto příběhu je vše ještě umocňováno vírou a konfrontací s některými náboženskými představami a tendencemi, jež potlačují přirozenou ženskou existenci určenou mimo jiné i svou biologickou rolí. Nakonec i v těchto průsečících se anorektické hladovění promítá do sebetrestání, které vede k mučednické pasivitě kombinované s iluzorním pocitem exkluzivní nadřazenosti. Na druhé straně při překonávání kritické fáze nemoci se dostává autorka-hrdinka i k dosud netušenému smyslu eucharistie.


Obdivuhodně otevřené vyprávění je místy přerušováno kurzívou tištěnými vzkazy uvozenými oslovením „Dear" či „Dear Joss". Tyto pasáže umožňují na okamžik vystoupit z vlastního emočně vypjatého textu a zvnějšku jej reflektovat. Dvakrát autorka použije i svůj starší text - poprvé kapitolu z Proměněných snů, v níž popisuje svůj život v klášteře, a podruhé článek z Reflexu - když se vrací k těžké nemoci svého dítěte. Obě publicistické formy vyznívají velmi bezprostředně a určují charakter celé knihy jako souboru dokumentů, jejichž smyslem není vyjevit nesmírný literární talent autorky, ale sdělení jako takové. Podobné je to i s jazykem, který je civilní, věcný, přirozený; citlivě zvažovaná slova nenápadně odhalují až šokující sdělení. Obojí vyplývá z věci samotné - autorce nejde o umělecký výboj, beletristickou stylizaci, rafinovanou hru, ale o sdělení citlivého, mnohokrát promýšleného obsahu, o svědectví, v němž je jazyk nástrojem pochopení a uvědomování si všech souvislostí. Máme-li tedy někdy nad současnou prózou pocit, že si tak nějak není jista svým tématem a trochu bezradně se uchyluje k textovým, tematickým nebo jazykovým extravagancím, Dvořákové kniha je v tomto kontextu osvěžujícím čtením.


Na druhé straně tento vyhraněně autentický koncept se může paradoxně stát i obtížně recipovatelným. Některé čtenářské povahy mohou být zaskočeny nepříjemným pocitem, že čtou něco, o čem se nesluší mluvit jinde než snad na kanapi u psychiatra. Nicméně tato neochota být čtenářsky obtěžován cizími bolestmi může koneckonců vyplývat i z latentních obav o nepříjemnou revizi vlastních myšlenkových map, jejichž automatickou součástí je i blahosklonně podceňovaná mateřská role a nakonec i nechuť analogicky otvírat zahojená či nepřiznaná ložiska vlastních pocitů křivd. Petra Dvořáková se v Já jsem hlad svěřuje s až dojemnou důvěrou do rukou čtenáře, čímž zároveň provokuje i určitá společenská tabu spojená s našimi slabostmi, s tím, co se hodí říkat a co ne, zda je přípustné „nebejt v pohodě" a ještě o tom napsat.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se