Stieg by to nikdy nedovolil

Stieg by to nikdy nedovolil

Reflex | 23.2.2012 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 62 | Téma: Nakladatelství Host

DRUŽKA STIEGA LARSSONA, JEHOŽ TŘÍ SVAZKŮ MILÉNIA SE V ČESKU PRODALO PŘES ČTVRT MILIÓNU, NEVIDĚLA Z DĚDICTVÍ PO SVÉM PARTNEROVI TÉMĚŘ ANI HALÍŘ

Švédský prozaik STIEG LARSSON, autor trilogie Milénum, zemřel 9. listopadu 2004, ještě před vydáním svých budoucích globálních bestsellerů. Jeho osudová žena EVA GABRIELSSONOVÁ (58) ho provázela životem dvaatřicet let, ze stamiliónového dědictví po svém druhovi ovšem neviděla prakticky ani halíř. O žití po boku význačného novináře, aktivisty, feministy a renomovaného experta na pravicový extremismus vypráví ve své knize Milénium, Stieg a já i v tomto rozhovoru.

JEN NA VYSVĚTLENOU: Stieg Larsson a Eva Gabrielssonová, kteří se do sebe zamilovali jako dva mladí, nadšení komunisté, se nikdy nevzali. Sňatek mohl Evu ohrozit vzhledem k tomu, že jejímu druhovi pravicoví extremisté vyhrožovali „stažením z kůže“ a jinými způsoby zabití. Z toho důvodu po Larssonově nečekaném úmrtí veškeré dědictví, jež se posléze díky ziskům z prodeje Mužů, kteří nenávidí ženy, Dívky, která si hrála s ohněm a Dívky, která kopla do vosího hnízda a filmových práv na všechny tři rozrostlo na více než sto miliónů eur, připadlo v souladu se švédskou legislativou prozaikovu otci Erlandovi a bratru Joakimovi – poslední vůli totiž spisovatel sice zůstavil, ale nesplňovala právní náležitosti a nemohla být prohlášena za platnou. Zvláštní přitom je, že spisovatel s otcem po většinu svého dětství ani nežil (od necelého roku života do devíti let jej vychovávali prarodiče) a setkání obou bratrů v posledních třiceti letech Larssonova života lze podle jeho partnerky spočítat na prstech jedné ruky. Oba muži Gabrielssonovou původně zanechali zcela bez prostředků z dědictví, posléze ji kvůli domnělému čtvrtému dílu Milénia vydírali a nakonec jí nabídli malou část svých peněz, jež ona nepřijala – šlo jí totiž zejména o to, aby na ni byla přepsána práva na duševní vlastnictví celého Larssonova díla. Její kniha Milénium, Stieg a já, ten nejlepší a nejvěrohodnější z hrstky vzpomínkových titulů napsaných Stiegovými přáteli a „přáteli“, byla přeložena do třiadvaceti jazyků, naposledy do mandarínské čínštiny. V češtině ji na sklonku loňského roku vydalo v překladu Marka Sečkaře brněnské nakladatelství Host.


* Jste povoláním architektka, ale také autorka několika odborných knih a překladatelka – předpokládám tedy, že jste se Stiegem Larssonem hodně probírali psaní.

Vždycky jsem byla jeho první čtenářkou, četli a editovali jsme si vzájemně vše, co jsme napsali, aniž bychom se vzájemně rušili a vměšovali se druhému do díla. Neustále jsme diskutovali o svých projektech a o životě kolem a tak byly budovány myšlenky díla, nalézána fakta, takhle jsme si přispívali do knih a článků. Jen díky tomu vznikly ty tři svazky Milénia se svými skoro dvěma tisíci stran bez nějakých velkých rešerší a tak rychle, během pouhých čtyřiadvaceti měsíců, ačkoli měl Stieg vedle psaní i běžné zaměstnání.

* Jenže potom Stieg Larsson v padesáti letech nečekaně zemřel na infarkt a vás po dvaatřiceti rocích života po jeho boku rodina Larssonových při procesu dědění zcela obešla. Jak vnímáte tuhle zákonem krytou nespravedlnost dnes, sedm let po smrti vašeho životního partnera?

Stiegův otec a bratr dědictví nemuseli přijmout – k tomu vás přece nikdo nenutí. Podobné činy, jakého se dopustili po Stiegově smrti jeho příbuzní, jsou osobní, ne zákonné povahy. Vypovídají hodně o morálce lidí i o nesmírně zastaralých zákonech, které upřednostňují některé dědice jen proto, že jim v žilách koluje „ta správná krev“. Podobné zákony nepodporují inovace, aktivitu nebo kreativitu, ale vybízejí lidi k pasivitě. Nedělej nic a budeš dědit, to je životní lekce, již člověku udílejí. Stieg a já jsme byli jedním z miliónů párů žijících jako druh a družka v dlouhodobém vztahu – a najednou jako by naše společná minulost neexistovala.

* Co budou Stiegův otec a bratr dělat s obrovským majetkem, přesahujícím sto miliónů eur, který z jeho psaní dosud inkasovali? Stiegových knih se do konce loňského roku celosvětově vydalo – a ve 47 zemích světa taky posléze prodalo – přes 65 miliónů …

Jen za ty knihy získali jistě přes 60 miliónů eur. Prodej filmových práv ve Švédsku, jenž mimochodem proběhl už v létě 2005, v době vydání románu Muži, kteří nenávidí ženy, když ještě nikdo netušil, jaký má Stiegovo dílo potenciál, a prodej práv na merchandising radši ani nepočítám. Larssonovi se sice rozhodli každoročně věnovat kolem 200 000 eur různým nadacím, ale je to mnohem, mnohem méně, než kolik bychom byli přerozdělili Stieg a já. Už jsem se navíc setkala s názorem, že tahle úlitba charitě je docela dobrý PR plán, že to z nich má udělat správné chlapy, aby utekli kritice veřejnosti, hlavně novinářů a bloggerů, že sbalili celé to dědictví s chabým argumentem „ale vždyť je to přece legální“. Na Stiegově úspěchu po jeho smrti parazituje tolik lidí, kteří nás ani neznali, natož aby nás podpořili v našich plánech.

* Larssonovi se vás zpočátku rozhodli tak trochu vydírat – chtěli, abyste jim odevzdala čtvrtou, nedokončenou část Milénia, prý dvě stovky stránek, jak senzačně odhalila některá média. Za to by na vás přepsali Stiegův a váš malý stockholmský byt, v němž jste spolu roky žili a jehož půlka v dědictví připadla jim.

Abych to upřesnila – oni chtěli počítač, který patří Stiegovu zaměstnavateli a na němž Stieg pracoval, výměnou za Stiegovu půlku bytu. Jenže novinářův počítač, ať v něm rozepsaný čtvrtý díl Milénia je, nebo není, je chráněn švédskou ústavou a jejím zákonem o svobodě slova, v souladu s nímž žurnalista nesmí zveřejňovat své zdroje, třeba údaje o identitě informátorů v jistých kauzách. Při téhle příležitosti jsem si poprvé uvědomila, jak málo toho Stiegova rodina tuší o jeho celoživotním povolání a o něm samém. Trvalo téměř tři roky, než jsem Stiegovu půli našeho domova dostala zpět. Myslím, že mi nakonec pomohl švédský daňový systém – po třech letech musíte přiznat daně ze spoluvlastněného majetku, například z dědictví, které není rozděleno mezi dědice, takže oni by museli formálně ustavit jakousi společnost, jíž by ten náš spoluvlastněný majetek náležel, což dost dobře nešlo bez mé vůle. Pár měsíců před uplynutím oné tříleté lhůty Larssonovi najednou přepsali svou půli bytu na mě. Nakonec právě daňové zákony zná Stiegův bratr jak své boty; pracoval jako ekonom u mezinárodní auditní a poradenské společnosti Ernst & Young.

* Jak by podle vás Stieg reagoval na úspěch Milénia, kdyby žil? Myslíte, že by dokončil všech plánovaných deset dílů? A přestěhovali byste se na svůj milovaný karibský ostrov Grenadu?

Jestli by napsal těch zbylých sedm knih? O tom nepochybujte! Mluvili jsme taky o přestěhování do většího bytu a rozhodně jsme plánovali postavit někde ve stockholmské aglomeraci chatu, kde bychom psali. Navrhli jsme si ji v roce 2004. A vzhledem k neuvěřitelným penězům, jež doprovázejí nečekaný úspěch Milénia, bychom rozhodně popřemýšleli, jak pomoci projektům jiných činorodých lidí.

* Viděla jste tři švédské thrillery režisérů Nielse Ardena Opleva a Daniela Alfredsona a hollywoodskou verzi režírovanou Davidem Fincherem, natočené podle stiegových knih?

Ty tři švédské ano, ale americkou verzi Mužů, kteří nenávidí ženy zatím nikoli. Švédští herci předvedli dobrý výkon, zejména Noomi Rapaceová jako Lisbeth Salanderová, ale mohu vám říct, že se mi v prvním díle dost příčilo sledovat odklon od původního historického a politického dramatu k akčnímu filmu. V současné době se ve Švédsku hodně mluví o hollywoodské verzi – hlavní kritika se snáší na postavu Lisbeth ztvárněnou Rooney Maraovou, které bylo vnuceno postavení oběti a násilí napáchané na ní má být vzrušující zábavou. Původní, feministická perspektiva celého systému rozličných forem diskriminace žen a jejich osobní boje proti bezpráví jsou pryč. A už jen anglický překlad názvu románu – místo originálních Mužů, kteří nenávidí ženy je to Dívka s dračím tetováním – zní nikoli jako závažné dílo o stavu společnosti, ale jako název dětské knížky.

* Ve své knize jste výslovně napsala, že jednou nechcete být svědkyní toho, jak se Stiegovo jméno vyjímá jako reklama na různých produktech. Jak se stavíte k tomu, že módní ře tězec H&M loni v zimě vyru koval s řadou oblečení v temném goth stylu hackerky Liesbeth?

Stieg by to nikdy nedovolil. On by práva na merchandising nikdy nikomu neprodal. Je to dílo filmových studií, koupě práv na merchandising jim dost často přinese větší zisky než samotné filmy.

* Hlavní postava Milénia, investigativní novinář Mikael Blomkvist, je silný muž s pevnými zásadami, hledá pravdu, maká jak šroub, kouří a po litrech pije kafe. Takhle se Stieg viděl, takový chtěl být?

Asi ano. Stieg vtělil do Mikaela hlavně principy kvalitní žurnalistiky a tematizoval to, na co by se podle něj měla dobrá média zaměřovat. Málo se o tom mluví, ale Stieg byl už od osmdesátých let mezinárodně uznávaným expertem na rasismus a extrémní pravici, pracoval už tehdy pro významný londýnský antifašistický magazín Searchlight. Mikael Blomkvist z Milénia je symbolem, prototypem tvrdohlavého a zásadového novináře, jichž je takový nedostatek a kteří jsou zároveň tolik potřeba.

* Jak se po Stiegově úmrtí změnil časopis Expo, jenž od roku 1995 studuje pravicový extremismus, rasismus a antidemokratické proudy ve společnosti obecně? Larsson pro něj žil, byl jeho šéfredaktorem – jeho posmrtná sláva tedy musela ke zviditelnění magazínu notně přispět.

To máte pravdu, rozpočet časopisu po Stiegově smrti mnohonásobně narostl, zejména díky tomu, že zbylí redaktoři neúnavně připravují výukové materiály a přednášejí. Myslím, že se švédská společnost po Stiegově úmrtí chytla za nos a zastyděla se, že za jeho života dělali proti sociální nespravedlnosti a extrémní pravici tak málo – to je evidentní z obrovského množství soukromých finančních darů, které na účet Expa začaly v roce 2004 přicházet. Expo využilo příležitosti, přiblížilo se hlavnímu proudu, a hlavně – dnes už to zdaleka není jen časopis.

* Poslední otázka je velmi osobní, promiňte, že se vůbec odvažuju ji položit. Proč jste se Stiegem Larssonem nikdy neměli děti?

Protože jsme si mysleli, že máme na všechno dost času. A vidíte – neměli jsme.

Foto popis| Americký remake Larssonovy knihy MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY, v němž hrají Daniel Craig a Rooney Maraová, údajně Eva Gabrielssonová neviděla. A ani po tom netouží.
Foto popis| STIEG LARSSON nečekaně zemřel v roce 2004. Bylo mu padesát let.
Foto popis| Architektka, spisovatelka a politická aktivistka EVA GABRIELSSONOVÁ
Foto autor| FOTO Č T K ( 2 × )

Foto popis| MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY 105 000 prodaných výtisků v ČR
Foto popis| DÍVKA, KTERÁ SI HRÁLA S OHNĚM 85 000 prodaných výtisků
Foto popis| DÍVKA, KTERÁ KOPLA DO VOSÍHO HNÍZDA 77 000 prodaných výtisků

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se