Smrt je jen začátek

Smrt je jen začátek

Respekt | 25.2.2008 | rubrika: prvních 15 minut | strana: 55 | autor: JAROSLAV FORMÁNEK
Podle básnířky Pátkové poezií z člověka odchází utrpení

prvních 15 minut

Zarazí se a skrze úzké moderní brýle se upřeně podívá před sebe, jako by poslední otázka zhmotněla a zůstala viset ve vzduchu. „Ne. Kdyby mě rodiče nutili, tak bych to určitě nedělala," odpoví Marcela Pátková (1980) na dotaz, zda její záliba ve hře na akordeon a kreslení vychází z nějaké rodinné tradice, vlivu domácího prostředí. „V mých zálibách mě nijak zvlášť nepodporovali. Měla jsem vždycky ráda samotu, ať už v přírodě anebo při soustředění nad kresbou, s hudebním nástrojem." Protože zjistila, že své pocity, myšlenky a nápady vyjádří skrze slova a věty mnohem přesněji, od dětských let se také věnovala poezii. V roce 2006 se tak dočkala vydání své první básnické sbírky Bylas u toho..., kterou publikovalo nakladatelství Host.

„Sedí mně krátká pregnantní forma, nechci se v básni ztrácet," vysvětluje, jak se rodí její otevřené strohé verše. Prostupuje jimi ozvěna všudypřítomné a současně smysluplné smrti, o níž je Pátková přesvědčená, že jí nic nekončí, neboť pozemský život je pouhou přípravou na nový začátek. Z veršů je taky patrné, jak jsou pro autorku důležité takové věci jako křesťanská symbolika, hluboký vztah k otci a matce, k přírodě. Ta se připomíná nejenom atmosférou krajiny, objekty, počasím, ale i jako protiváha chladné smrti životadárnou erotikou.
Mladá básnířka tvrdí, že v poezii se jí zrcadlí cizí i osobní zkušenost, vnitřní i vnější svět vizí a zážitků, permanentní strast. I proto podle jejího názoru silné umělecké dílo vzniká z mentální bolesti, utrpení, jež musí z citlivého člověka nějakou formou ven. „Nedovol, aby si v tobě smáčel prst jak v kropence při vstupu do kostela. Řekni mu, že bolí už jen myšlenka na bolest, a proto zhubla na kotník poslední naděj a zvenku tak jako zevnitř pouze dotepává," píše v básni A proto.
Marcela Pátková se narodila a vyrůstala na Vysočině. V Litomyšli studovala střední pedagogickou školu se zaměřením na výtvarnou výchovu, poté absolvovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor český jazyk-výtvarná výchova. V doktorském programu v Ústavu bohemistiky čtyři roky připravovala disertační práci o Vladimíru Holanovi. Dnes žije v Českých Budějovicích, kde učí na základní škole. První básně začala publikovat v univerzitním časopise Meridian, později ve Tvaru, Hostu, Psím vínu a na webových stránkách Dobrá adresa.
„Četla jsem od dětství a četba je asi pro každého literáta základ, neboť z dobrých knížek, ať už prozaických nebo od velkých básníků, něco podvědomě získáváte," říká o svých začátcích a možných zdrojích inspirace, aby ihned zdůraznila, že nemá svého osudového autora, který by se v ní odrazil, podstatně ji ovlivnil. „Vždy jsem se snažila něco najít v každé knížce, třeba i povinné školní četbě. To samé platí i pro malířství, nemám svůj vyhraněný směr, dobu. Baroko mě třeba přitahuje světelnými kontrasty, gotika strohostí."
Pro potenciálního nakladatele má připraveny dva nové rukopisy poezie a do budoucna chuť pokračovat dál. Na druhou stranu touží po rodině, po dětech, a je proto zvědavá, zda za takto změněných podmínek dokáže dál psát verše. Třeba podobné jako tyto: „Vrýval jsi do nahých polí klacíkem své jméno, aby nezapomněla, žes k nim chodil jako dítě, žes do nich lehával, žes tehdy ještě věřil... Kolikrát přijdeš dnes - bez důvodu?" Q

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se