Severské vraždění

Severské vraždění

Literární noviny | 20.1.2011 | rubrika: Nové knihy | strana: 19 | autor: Ivan Matějka

Hypnotizér se stal první částí nové detektivní série, která šíří věhlas severské detektivky. Jejím hrdinou je stockholmský kriminální komisař Joona Linna, umíněný paličák, který má vždy pravdu.

Skandinávská, zejména švédská detektivní literatura slaví úspěchy ve  světě dávno. Už v  šedesátých letech vzbuzovaly mezinárodní pozornost knížky partnerské dvojice Maj Sjöwallová a  Per Wahlöö s  komisařem Martinem Beckem v  titulní roli. Vyznačovaly se jednoduchým, svižným stylem, drsností i  erotičností, kritickou ironií vůči švédskému systému. Jejich snahou bylo prostřednictvím literárního napětí „rozpárat břicho ideologicky zbídačelé společnosti”.
Nebyly to první severské detektivky přeložené do  češtiny (už ve  čtyřicátých letech k  nám byl uveden například jeden z  kriminálních románů Fina Miky Waltariho), ale poprvé jsme získali možnost seznámit se s  celou detektivní sérií. Později mezinárodní knižní trh dobyl Henning Mankell, u  nás si ovšem větší pozornost získaly jeho kolegyně v  řemesle literárního zločinu – Helene Turstenová či Camilla Läckbergová, obě uvedené pražským
Mottem, které letos vydá také detektivku u  nás dosud neznámého Kjella Erikssona a  ohlašuje také knihu Christiny Larssonové.
Jméno Larsson si čeští milovníci detektivek jistě dobře zapamatují – brněnský Host uvedl loni v  tuzemskou známost Asu Larssonovou, „všímavou pozorovatelku jemných nuancí mezilidských vztahů“, a  její amatérskou kriminalistku „z  nutnosti“ Rebecku Martinssonovou (na  román
Sluneční bouře by letos měla navázat kniha Prolitá krev); značného věhlasu ovšem dosáhla zejména obří trilogie – celkem 1824 stran – předčasně zemřelého novináře Stiega Larssona zastřešená názvem Milénium (jednotlivé její díly – Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s  ohněm, Dívka, která kopla do  vosího hnízda – výrazně zasáhly a  zasahují do  žebříčku nejprodávanějších knih). Napětí se tu výrazně prolnulo s  radikální společenskou kritikou. I  Čechy zasáhla vlna „larssonománie“ podpořená navíc trojicí filmových přepisů. Brněnský Host, který trilogii vydal v  češtině, zřídil dokonce samostatnou internetovouadresu www.stieg-larsson.cz.
Ve  výčtu skandinávských detektivek nelze pominout aktivity nakladatelství
MoBa, které už několik let provozuje edici Severské krimi. Vyšly zde již téměř tři desítky knih. Autorský záběr je pestrý, od  Islanďanů (zejména Arnaldura Indridasona), přes Švédy (Äke Edwardson) a  Nory (Jo Nesbo a  Kjell Ola Dahl), k  autorům finským (Outi Pakkanenová) a  dánským (Dan Turell) – překládaní jsou ovšem nikoli z  rodných jazyků, ale skrze překlady německé a  anglické.
Formu kriminálního příběhu na  sebe vzal také román Mikaela Niemiho Muž, který zemřel jako losos (Knižní klub), který je ovšem ze všeho Pokračování na  str. 20 Pokračování ze  str. 19 nejvíc „jazykovým“ thrillerem ze švédsko-finsko-laponského pomezí kulturního i teritoriálního. Obraz skandinávské detektivní krajiny nám ještě doplňují knihy Švéda Arne Dahla (Mladá fronta vydala jeho Misterioso), finské autorky Leeny Lehtolainenové, které se ujalo vydavatelství Hejkal, či Islanďanky Yrsy Sigurdardóttirové (jejíž Žhavý hrob vyšel v Metafoře, ovšem také převedený z němčiny). Islanďana Árniho Thórarinssona k nám uvedlo Argo, prostřednictvím románu Čas čarodějnice.  Skandinávská literatura není v produkci našich nakladatelských domů žádnou popelkou, a detektivní knihy v tomto směru hrají prim. V tomto roce se navíc budeme moci seznámit s několika novými jmény. Stane se tak mimo jiné opět zásluhou brněnského Hosta, který už na březen slibuje Zimní oběť švédského autora Monse Kallentofta, jehož knihy kritik Magnus Utvik vyzdvidl lakonickým prohlášením: „Neobtěžujte se s Larssonem, Kallentoft je lepší.“ Host se také chystá vydat první dva svazky série Dána Jussiho Adler-Olsena o komisaři Carlu Morkovi a jeho Oddělení Q. A do třetice poznáme norskou spisovatelku Karin Fossumovou a její Indickou manželku, o níž americký časopis zaměřený na populární kulturu Entertainment Weekly napsal: „Postavy jako z Bergmana a krev jako z Tarantina.“
Momentálně ovšem pozornost na tuzemském knižním trhu vzbuzuje jiná švédská kniha vydaná Hostem, Hypnotizér podepsaný Larsem Keplerem. Příběh,  který bychom spíše než jako detektivku zařadili do žánru kriminálního thrilleru, se odehrává v několika prosincových dnech (s obsáhlou retrospektivní odbočkou),  jejichž ponurá atmosféra ještě zvýrazní soumračnost surové krutosti příběhu. Kniha sice objemem připomene jednotlivé svazky Milénia (české vydání má 544 stran), přesto se vyznačuje střídmě severským stylem.
Není tu nic přebytečného, i když se děj rozbíhá různými směry a čtenář se dočká několika překvapivých zvratů...  Ve středu děje stojí kriminalista Joona Linna, sympatický svou umíněnou paličatostí.
Rád pracuje na náročných případech a zjevně se nerad vzdává, aniž by dosáhl výsledku.
„Řekni, kdo z nás měl pravdu, ty nebo já?“ Takovou větu pronáší (v různých modifikacích) na stránkách knihy častěji. Druhou výraznou postavou je psychiatr Erik Maria Bark, uznávaný odporník na léčbu traumat, který se jen nerad vrací k aplikaci hypnózy, s níž kdysi experimentoval jako s léčebnou metodou. Teprve časem plně porozumíme jeho důvodům. Pomoc, již z titulu své profese poskytne kriminalistům, učiní z jeho rodiny cíl zločinného útoku. Ale nebýt psychiatrického motivu stopy, nemohl by být čtenář uveden tak hluboko do děsivých zákoutí lidské duše. Román Larse Keplera – jak výstižně napsal recenzent švédského deníku Boras Tidning – před čtenářem „otevírá bránu do pekel lidského zatracení“.
Hypnotizér sice není tak výrazně kriticky angažovaný jako Larssonovo Milénium, ale společenské poměry a soudobá morálka rozhodně nestojí stranou pozornosti.
Takový je totiž jeden z typických rysů kriminálního žánru ve Švédsku. Výstižně to při své loňské pražské přednášce pojmenovali Lilian a Karl Frederikssonovi ze Švédské detektivní akademie: „Švédská detektivka se podstatně víc zajímá o společnost než anglosaská a je realistická v tom smyslu, že popisuje kriminalitu, která by mohla ohrozit kohokoliv.“ A výrazný je nakonec v knize také prvek zeměpisné rozlehlosti, další specifický rys švédské detektivky.
Teprve až po první vlně příznivých ohlasů na Hypnotizéra vyšlo najevo, že za pseudonymem Lars Kepler se skrývá manželský pár Alexander Ahndoril a Alexandra Coelho-Ahndorilová. On je považován za jednoho z nejzajímavějších švédských autorů poslední doby – věhlas mu získal zejména román Režisér o Ingmaru Bergmanovi (česky vyšel loni, stejně jako Hypnotizér, v Nakladatelství Lidové noviny). Ona je autorkou tří historických románů, překládá z portugalštiny (mj. Fernanda Pessou) a píše literární recenze do předních švédských listů. „Hypnotizéra jsme napsali proto, že oba máme rádi kriminální a napínavé knihy,“ říkají autoři. „Pseudonym jsme zvolili proto, že jsme se rozhodli napsat knihu společně. Chtěli jsme se tak oddělit od toho, co píšeme každý zvlášť. Také nám záleželo na tom, aby náš text byl posuzován nestranně a objektivně… Naší snahou bylo dodat kriminální próze nové tempo, inspirované filmovým střihem, a naplnit ji zajímavými postavami i vzrušujícími záhadami.
Jako Lars Kepler se budeme snažit v tom pokračovat.“ Na sklonku loňského roku vydalo stockholmské nakladatelství Albert  Bonniers druhý případ Joony Linny – Smlouva s Paganinim. Českého vydání se román snad dočká letos na podzim.

(Lars Kepler: Hypnotizér. Překlad Azita Haidarová. Host, 544 stran, 349 Kč, ISBN

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se