Samotou ke svobodě

Samotou ke svobodě

Existencialismus zachycuje stejné věci jako dnešní zprávy

Hovořit o osamocení, neupřímnosti a na druhé straně o snaze žít v souladu s vlastním já nám dnes přijde natolik samozřejmé, že se nezdá možné, aby tomu bylo jinak. Ale bylo. A kniha V existencialistické kavárně od Sarah Bakewell vypráví ucelený a srozumitelný příběh nejen o tom, jak se tyto teoretické otázky staly samozřejmou součástí našich životů. Autorka vystudovala filozofii a v Británii sklidila ovace za životopis Michela de Montaigne. Výborné ohlasy má i její výklad existencialismu, jenž ukazuje okolnosti vzniku jednotlivých myšlenek a osvětluje jejich původní význam. Existencialismus už na počátku vykročil z teorie do umění a popkultury – literatury, hudby a filmu. Sarah Bakewell nicméně připomíná, že nejde jen o působivě zachycené pocity úzkosti, nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelné smrti.

Bez matoucích brýlí

Na svět přišel existencialismus v Německu coby reakce na industriální svět, ze kterého zmizel Bůh jako nejvyšší morální autorita, přičemž klíčové práce vycházely v průběhu a po skončení druhé světové války. Zkušenost s konflikty, ve kterých na jedinci nezáleželo, poskytla munici pro tvrzení, že záleží právě na každém jednom člověku. Že to zajímavé není svět jako takový, ale lidský pohled na něj. Onen "opuštěný" člověk se totiž pokouší překonat svou izolaci a svými činy si volí bytí jako svobodu.
Autorka představuje jednotlivé filozofy a filozofky. Střídá části výkladové a biografické. Vznik díla je pro ni vždy spojen se životem dotyčných, navíc existencialismus nikdy nebyl směr jednotný a homogenní; to vše dobře shrnuje titulní motiv kavárny. Nejvíc pozornosti dostali Martin Heidegger a Jean-Paul Sartre, který v poválečné Francii skrze existencialismus učinil hvězdou i sebe sama. Jak ale autorka přiznává, nakonec ji okouzlila hlavně jeho partnerka Simone de Beauvoir, autorka přelomového díla Druhé pohlaví.
Existencialismus je filozofie subjektivní a praktická; zabývá se zkušeností a jednáním člověka ve světě, na který se snaží pohlížet bez brýlí tradic a ideologií. A přesně tak se de Beauvoir podívala na svět ženy. Zatímco Sartre a další mluvili o člověku, de Beauvoir ukázala, že se jím myslí především muž. Popsala proto historii útlaku žen a položila pilíř moderního feminismu i základy budoucích gender studies slavnou tezí, že žena se ženou nerodí, ale stává.
Nevyhýbala se ani na svou dobu kontroverzním sexuálním tématům a žila tak, jak kázala. V době vydání (1949) proto budily rozruch a pohoršení její myšlenky stejně jako její život. Bakewell si ironicky všímá, že kniha Druhé pohlaví vycházela často s polonahými ženami na přebalu coby jakási softpornografie. I další přelomovou publikaci napsala žena: Eichmann v Jeruzalémě od Hannah Arendt poskytl nový pohled na to, co je zlo, a že ve zločinném režimu se člověk může stát zločincem i bez zvláštní nenávisti. Ženy sice bořily hranice, ale Nobelovy ceny sbírali muži. První dostal spisovatel Albert Camus, druhou Sartre, který ji však odmítl s tím, že spisovatel se nesmí stát institucí.

Patočka i Havel

Existencialismus nespadl z nebe a Bakewell věnuje podstatný prostor fenomenologii Edmunda Husserla, který ukázal, že představa člověka, jenž se vznáší mimo svět, odkud ho objektivně popisuje, je mylná. Člověk je oním světem a existuje pouze v něm a díky němu. Nemůžeme se jen tak dívat, vždy se díváme na něco nebo na někoho; neustále se vztahujeme ke světu okolo sebe, přičemž ho nikdy nevidíme v celku. Husserl prosazoval, abychom se snažili svět popsat tak, jak se nám jeví, oproštěni od všech předpokladů, teorií a ideologií. To je subverzivní koncept, který otevírá prostor pro svobodné a autentické jednání.
Husserlovým oblíbeným (a později zatracovaným) žákem byl zmíněný Heidegger, autor díla Bytí a čas, jenž na svého učitele navázal, ale také se mu postavil. Tvrdil, že to klíčové neleží jen venku, ale uvnitř člověka. Bakewell vyzdvihuje i dalšího Husserlova žáka Jana Patočku s ním Václava Havla. Chartu 77 vnímá jako něco, čemu fenomenologie umožnila vzniknout. I Havlova Moc bezmocných stojí na základech, jež Husserl postavil a Patočka rozvinul.
Radikalita existencialismu, který na fenomenologii navazoval, pak spočívá v eleganci, s níž dokáže odmítnout dobová dogmata a vložit osud člověka z vnějšího světa do vlastních rukou. S tím přichází i odpovědnost a pozdější existencialisté se tak věnovali otázkám etiky. Právě díky zásadovým principům Camus nepřistoupil na obhajobu totalitních států, zatímco Heidegger měl blízko k nacismu a Sartre slabost pro komunistické diktátory. Autorka to nijak nesmlčuje, ale zároveň není absolutním kritikem. Věrna své metodě ukazuje, jak se Sartre snažil marně smířit existencialismus s marxismem, a přibližuje jeho život a úvahy. Její kniha přitom není ani pohledem zpět, ale spíše pokusem o znovuoživení existencialismu; sama říká, že při jejím psaní měla pocit, že sleduje aktuální zprávy.
Navíc je v časech klimatické krize dobré vidět, jak v éře světových válek a možné jaderné apokalypsy reagovali existencialisté. Být sám sebou tehdy znamenalo aktivně jednat v okolním světě, starat se o veřejné dění. Hledání sebe samého neznamenalo rozvíjet kariéru a identita se neopírala o profil na sociálních sítích. Existencialisté ukazují, jak nepřistupovat sami k sobě jako k věci; že člověk není potravou pro děla ani lidským zdrojem v kotli ekonomického růstu. Zatímco velké příběhy selhávají, jsme to my, kdo zůstáváme. Člověk je první i poslední instancí, o niž se můžeme opřít v každé době a každé situaci. Autorka popisuje, jak měl dánský filozof Soren Kierkegaard zvyk narážet za chůze do svých kolegů, aby si uvědomili, jak nesamozřejmá a fascinující je naše existence. A takový dojem zanechá i kniha.

Autor je sociolog.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se