Představitelů normalizace jsem se doslova štítila

Představitelů normalizace jsem se doslova štítila

Parlamentní magazín | 1.4.2011 | rubrika: Čtenářský deník | strana: 58 | autor: Kristián Chalupa


Rozhovor s autorkou knihy Nepoddajní, Janou Soukupovou

V lednu letošního roku se na pultech knihkupectví objevila téměř třísetstránková publikace s názvem Nepoddajní aneb nešlo to jinak. Její autorkou je nynější redaktorka MF Dnes Jana Soukupová (nar. 1958). Kniha, která vyšla v brněnském nakladatelství Host, mapuje příběhy jihomoravských disidentů v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Soukupová sama řadu let před listopadem 1989 aktivně působila v okruhu lidí, kteří byli ve střetu s totalitním režimem.

* Vydání Vaší knihy předcházel sedmatřicetidílný seriál v MF Dnes o disidentech na jižní Moravě. Co Vás motivovalo k napsání této knihy?

Popravdě, dostala jsem zpracování tohoto seriálku ke 20. výročí listopadu 1989 jako pracovní úkol od tehdejšího vedoucího jihomoravské redakce MF Dnes Karla Škrabala. Protože šlo o nereflektovanou a velmi špatně zpracovanou, lépe řečeno zcela historicky neuchopenou kapitolu našich dějin, vůbec se mi do toho zpočátku nechtělo. Po roce sestavování portrétů disidentských přátel a protirežimních aktivit jsem byla nakonec velice ráda, že jsem se do té práce pustila. Až na jedinou výjimku v osobě Petra Cibulky to byla velice milá setkání s výjimečnými lidmi.

* Na konci své knihy říkáte „nejsem hrdinka, ale ta doba mi byla odporná“. Čím podle Vás byla doba před listopadem 1989 nejodpornější?

Myslím, že to ve své knize říkám též. Já jsem se normalizačního tlaku, jeho výtvarné podoby a osobností jeho představitelů doslova štítila. Bylo mi to všechno protivné, hnusné a odporné. Každý den jsme se tehdy přece brodili všudypřítomnou přetvářkou a nesmírně podlým, neboť rádoby „rozumným“, pragmatickým atakem na naši zbabělost i pohodlnost duševní a fyzickou. Brrr.

* Jak se dařilo poměrně málo zmapované téma disentu na jižní Moravě zpracovávat?

Většinu čelných osobností jihomoravského disentu jsem osobně poznala v posledních pěti letech před listopadem 1989, a i když zvláště pánové z disentu jsou už z větší části skutečně v letech, naštěstí jsou stále při dobrém duševním zdraví a velice mi vyšli vstříc. Včetně toho, že mi poskytli fotografie ze svých archivů, velmi trpělivě si se mnou povídali a následně autorizovali, tedy zpřesňovali, co jsem o nich napsala.

* Která z postav vystupujících ve Vaší knize je Vám lidsky nejblíže?

Nejvíc jsem se přátelila se svými vrstevníky, tedy s Dušanem Skálou a Hankou Holcnerovou. S touto ohromně činnou a velice statečnou přítelkyní jsem toho v disentu zažila asi nejvíc. Dušan mě zase k disentu přivedl skrze práci pro samizdatovou podobu občasníku Host, který redigoval a vyráběl. Moc si také vážím a mám hodně ráda i evangelického faráře Jana Šimsu nebo čelnou osobnost zdejšího disentu Jaroslava Šabatu. Velikou úctu cítím k mimořádné osobnosti faráře Františka Lízny i k dalším.

* Některé velmi výrazné osobnosti brněnského disentu nemají v knize vlastní kapitolu. Mám na mysli třeba spisovatele Milana Uhdeho nebo mého někdejšího redakčního kolegu Zdeňka Rotrekla. Proč tomu tak je?

Milan Uhde, Jan Trefulka, Jiří Kratochvil, Zdeněk Rotrekl a někteří další měli své díly v novinovém seriálu a do knihy se nedostali z toho nejfádnějšího možného důvodu. Kvůli penězům, kterých nebylo tolik, aby bylo možné otisknout celý seriál. A když bylo třeba rozhodnout, které díly v knize nebudou, nakladatelství mi navrhlo, že bude dobré zachovat portréty méně známých disidentů, zatímco ti, kteří své příběhy už sami zpracovali ve vlastním díle, se do knihy nedostanou. Na to jsem nakonec přistoupila.

* Pracujete na nějaké další knize či seriálu?

Od počátku letošního roku zpracovávám pro MF Dnes seriál, který mne znovu velice baví. Jmenuje se Brno před listopadem 1989 a mapuje mé rodné město v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století z nejrůznějších hledisek. Vzpomíná na slavné hospody, postavičky i osobnosti, na tehdejší módu, agitační nástroje, už zbourané sochy postavené na politickou objednávku a mnohé další aspekty tehdejšího života. Námětů mám nejméně na rok a velice mne těší, že se mi ozývá množství tehdejších pamětníků, kteří mi svěřují své příhody a posílají fotografie z oněch let.

* Zbývá Vám ještě nějaký čas na osobní záliby?

Nevím, zda se momentální, zcela fatální láska mého života dá nazvat zálibou, ale své dvouleté vnučce Ladě věnuji zcela dobrovolně všechny volné chvíle, které vyšetřím. Je jich daleko méně, než si má závislost na té radostné holčičce žádá, takže žiji v takovém trvalém babičkovském stesku a citovém podstavu. Ale i tak je to nádhera.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se