Pramen Bítova

Pramen Bítova

Knižní novinky | 11.7.2011 | rubrika: knižní tipy | strana: 26 | Milan Šilhan

Pětasedmdesátku nedávno oslavil básník Jiří Kuběna (narodil se 31. 5. 1936) a Host mu vydal krásný autorský výbor Pramen Bítova – Vybrané básně z let 1953–2010. Hrad Bítov z názvu je mýtickým místem, vyvoleným, protože Kuběna (vlastním jménem Paukert) odtud nepocházel a vlastně zde pobýval většinu života jen sporadicky, až v letech 1994–2006 byl kastelánem hradu a žije zde doposud; nicméně už v roce 1955 zde jako průvodce na letní brigádě poznal svoji první velkou lásku, Zdeňka Kuběnu, podle nějž si později zvolil pseudonym – a tak se Bítov stal místem vyvoleným a má samozřejmě veledůležitou roli v Kuběnově básnické tvorbě. Dalším důležitým tématem a námětem je řecká antika, kterou Kuběna miloval, a tak není divu, že studie o něm se objevila i v knize Martina C. Putny (který je i autorem doslovu k výboru Pramen Bítova) Řecké nebe nad námi aneb Antický košík, kde Putna píše, že Kuběnovo básnické dílo „si razilo k české veřejnosti cestu dlouho, předlouho. Do roku 1989 bylo téměř kompletně skryto v autorských strojopisech a nečetných samizdatech a i po roce 1989 to trvalo celé desetiletí, než si česká kulturní obec na tohoto excentrického a nezařaditelného básníka – na toho ,moravského nacionalistu‘, ,bigotního katolíka‘ a ,militantního homosexuála‘, který žije kdesi na hradě, na toho ,blázna, co píše každé slovo s velkým písmenem‘ – ZVYKLA, než ho začala brát jako součást ,legitimní‘ české básnické tradice.“ Vypůjčil jsem si tuto charakteristiku, neboť je vlastně velice přiléhavá – a se všemi těmi nálepkami se setkáme i v Kuběnových sonetech a ódách, i se vší tou rozporuplností, která v ní je a jež pramení z obdivu k antice, z lásky k mužům a z katolictví zároveň. Kuběnova poezie je někdy až rozčilující svou patetičností a exaltovaností, mnohé může i pobouřit otevřeným popisem homosexuální lásky, v české poezii ne právě častým, těmi velkými písmeny u každého slova v pozdějších básních i třeba tím, jak důležité je pro něj grafické rozčlenění básnického textu; na druhou stranu nelze upřít těm lyrickým obrazům sílu a krásu. Obřadná vážnost se tu setkává s humorem, slovní hříčky s hudebností, antika s katolictvím, jakási prostota až jednoduchost (skoro by se dalo říci rýmování) s promyšleností a hloubkou. Důležité jsou pro Kuběnu i životodárné tekutiny: voda, krev a víno. Mytologické narážky, muži jako sochy („Miluji hochy / a sochy.“), otevřené erotické či obdivné narážky („Ty jsi tak hezký, když říkáš ,dnesky‘, / že bych to nevyměnil za ihned.“ – „Ty jsi krásný jak dýka v tu chvíli předtím, než něžně mě rozpárá.“ – „Chtěl bych do Tebe jak stožár do nebe anebo aspoň ráhno do plachty trčet.“). V básni Výuční list z roku 1961 přiznává Kuběna také své vzory: „Kde jsem se vyučil? / Stvol: / velkolepý styl / posledních Nezvalových let. / Květ: / Březinův svět. / A Jakub Deml pyl.“ Básníka žene touha po celý život: „Je Věčná Žízeň Mé Curriculum Vitae / (Ach Jaká Trýzeň: Lidská Příliš, Neuhasitelná!)“ A neplatí vlastně pro každého, že „Vše, Co Jsem Měl, Viděl, Dával, Bylo Jen / Cestou.“?

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se