Postmoderní román o nomádství

Postmoderní román o nomádství

Host | 8.4.2009 | rubrika: Kritika | strana: 62 | autor: Petra Havelková

Olga Tokarczuková: Běguni, přeložili Petr Vidlák a Pavel Peč, Host, Brno 2008

Polská spisovatelka Olga Tokarczuková si ve své próze Běguni vytkla titánský úkol: obsáhnout v kondenzované literární zkratce všechny základní atributy fenoménu nomádství. To se v její interpretaci navíc stává metaforickým podobenstvím neklidného temporytmu celé postindustriální společnosti.

Stejně jako v předchozích textech předkládá i v Běgunech Tokarczuková čtenáři amorfní tříšť zdánlivě nesourodých stylistických postupů. Jejich prostřednictvím vplétá čtenáře do mnohoznačně polarizovaného literárního textu. Tokarczuková se prostor své knihy snaží důsledně decentralizovat. Místo hierarchizované, kauzálně motivované epické struktury nabízí čtenáři útvar založený na principu koláže epických fragmentů, fiktivní korespondence, úvah o kvantové fyzice, citací z výkladových slovníků anebo deníkových zápisků z cest.
Svět literárního díla je tu rozvrstven do řady divergentních časových a tematických rovin. Jedinou skutečnou osu představuje linie subjektivních úvah, kterými Tokarczuková text prošpikovává. Princip fragmentarizace lze vypozorovat především v rovině makrokompozice. Samotné dílčí části, esejistické reflexe anebo útržky událostí jsou relativně konsekventní a nestaví se proti zákonům běžné logiky natolik zarputile, jak jsme byli zvyklí v autorčiných předešlých knihách.
Tokarczukové přesto nečiní problém přeskakovat mezi odlišnými narativními mody a vypravěčskými perspektivami. Emocionálně naléhavá expozice příběhu, ve které autorka v retrospektivě zpřítomňuje sebe samu jako malou holčičku zaskočenou nenadálou hrůzou z cizího, odlidštěného světa, naznačuje, že próza bude zároveň balancovat na hraně vyhroceně osobní zpovědi. Introspektivně laděné pasáže, ve kterých se vyzpovídá z prastaré lásky k nomádskému způsobu života, ze své náklonnosti k plynulosti, mobilitě a podléhání iluzím, záhy vystřídá vyprávění v třetí osobě, podané perspektivou oka kamery.
Spisovatelka se ve svém vyprávění ráda stylizuje do proměnlivých rolí. Je střídavě reflektujícím subjektem i účastníkem událostí, protagonistkou anebo jednou z epizodních postav. Když ji to přestane bavit, stáhne se do pozadí a svěří svou roli neosobnímu vypravěči. Čtenáři to nabízí mnohonásobnou možnost vstupu do vyprávění.
Na kolech i na kolejích Ruská pravoslavná sekta běgunů (čili poutníků) působila hlavně v osmnáctém století. Dle jejich věrouky má ďábel největší moc nad lidmi, kteří se nehýbou, zůstávají delší dobu na jednom místě. Dnešní běguni, s nimiž se autorka měla setkat, jezdí moskevským metrem z jednoho konce města na druhý, aby je ďábel nelokalizoval a nedohonil. A právě tato frenezie neustálého pohybu, toto „být sám sobě v patách“ se otisklo jak do formální struktury, tak do nesčetných epizod knihy.
Román se odehrává ve vzduchu, na moři, ve vlaku, ale i ve velbloudím sedle. Spisovatelka se vyžívá v líčení nejroztodivnějších cestovatelských úchylek, kterými jsou posedlé svérázné figurky románu. Pokud zrovna neputují systematicky podél rovníku, sbírají alespoň po celém světě důkazy, že Bůh je ve skutečnosti zvíře.
Kniha skáče prostorově, ale i časově. Čtenář je přítomen jak Cookovým plavbám po jižních mořích, objevení Nového Zélandu, tak scénám ze života flanderského anatoma, odehrávajícím se na sklonku sedmnáctého století. Tokarczuková zakomponovala do svého díla i reflexi politických událostí dvacátého století, které jsou zde snímány ze záměrně trivializujícího úhlu pohledu. Občas zadrnká na strunu palčivých ekologických problémů a zahrne čtenáře exaktními statistickými údaji o poklesu sluneční aktivity. Nesmí chybět tklivý příběh o tragickém osudu velryb, které za přítomnosti médií pozvolna umírají na souši, ani reflexe virtuální formy cestovatelství, zastoupená klišovitě načrtnutým schématem nočního přepínání mezi televizními kanály.
Ústředním leitmotivem románu se stává reflexe plynoucího času i to, jak je fenomén času vnímán v rámci odlišných kultur. Čas se zde stává výsostně relativním, předem nevypočitatelným činitelem. Snad nejvíc Tokarczukovou fascinují okamžiky ustrnutí, kdy je čas jakoby zakonzervován sám do sebe. Velká část vyprávění je inspirována bizarní magií preparovaných lidských orgánů, které přežívají po staletí nehybně naloženy v lihu. Spisovatelka si doslova libuje v morbidním popisu lidské anatomie a metod preparace lidských orgánů a seznamuje nás se spletitými životními osudy vědců, kteří tomuto umění zasvětili svůj život.

 

Křížem krážem lidskou psýchou

Vystudovaná psycholožka Tokarczuková neopomene provést čtenáře abstraktní a často démonizovanou sférou lidského nevědomí. Odhaluje, jak fungují myšlenkové procesy, nezřetelné intuitivní pochody a potlačené představy. S oblibou líčí metamorfózu psýchy hlavních hrdinů, která vrcholí v krajním případě v procesu schizoidního rozštěpu osobnosti. Ukázkovým případem je kauza polského turisty Kunického, kterého vykolejí krátké zmizení manželky natolik, že podlehne šílenství. V každém nepatrném náznaku začne hledat tajné spiknutí, ve všem vidí koalice značek, ústící do obrovského nekonečného hlavolamu. Kunicki si ve svém šílenství prozřetelně uvědomí, že realita je poskládána z odlišných perspektiv, že ale zároveň existuje jeden panoramatický pohled, díky němuž člověk rozpoznává vzájemné vztahy mezi věcmi.
Na mnoha místech prózy se přemítá nad fenoménem lidské paměti, přirovnávané k zásuvce zavalené papíry. Próza je obydlena hned několika oduševnělými padesátnicemi, bilancujícími dosavadní život. Úspěšná bioložka, která letí tisíce mil přes oceán, aby prostřednictvím eutanazie ukončila život své dávné lásky z mládí, přestává během dlouhého letu vnímat minulost jako rozmazanou skvrnu. Před očima se jí začne promítat v podobě filmu celý její život, který se znenadání zpomaluje a odhaluje dávno zasuté detaily a útržky vzpomínek.
Protagonisté krátkých epických fragmentů často sní sny o alternativních variantách existence; a občas své sny i realizují. Jejich metamorfózy už ale nejsou natolik krkolomné jako v předchozích autorčiných prózách. Místo přerodu ženy v prazvláštní androgynní bytost s maskulinními prvky anebo proměny středoškolského profesora ve vlkodlaka se dočkáme pozvolné proměny obětavé moskevské matky, pečující o těžce nemocného syna, v umaštěnou bezdomovkyni pendlující po vlakových nádražích, jež se stane horlivou vyznavačkou filozofie sekty běgunů. Autorka se čtenáři svěřuje se svou touhou stát se neviditelnou, dívat se a nebýt viděna. Všímá si toho, jak je lidská mysl během tvorby zaměstnána svou vlastní hrou, kterou „rozehrává mysl sama před sebou v narychlo naskicovaném panoptiku, s figurkami na provizorní scéně“.

Méně by bylo více

Běguni byli v rodném Polsku oceněni prestižní cenou Nike. Autorka tu předvedla dobře odvedené řemeslo, opírající se o puntičkářsky důsledné prokomponování dílčích segmentů. Jazyk prózy je podle potřeby střízlivě uměřený i košatě metaforický. Čtenář má být udržován až do poslední chvíle ve zdání, že je svědkem výjimečně pestrého, kaleidoskopického proudu vyprávění a úvah. V jeho průběhu se může na svět podívat z ptačí perspektivy anebo se nečekaně prolomit do nedozírných filozofických a psychologických hloubek. Koho z nás by při tomto vzrušujícím letu, během kterého občas přimhouříme oko nad tím, že některé pasáže působí překalkulovaným dojmem, příjemně nešimralo na zádech?
Někdy se ale přesto nemůžeme vyhnout pocitu, že nám toho autorka sděluje ve svých úvahách až příliš. Zatímco v epických úlomcích se jí daří setrvat v rovině náznaku, reflexivní partie jejího textu občas připomínají zbeletrizovanou verzi jungiánské doktríny, jíž je Tokarczuková horlivou vyznavačkou.
Celá řada poznámek, postřehů z cest a subjektivně laděných osobních úvah, které obohacují text o další a další vrstvy, by mohla zůstat navždy skrytá v osobním deníku. Tokarczuková na mnoha místech zbytečně zaplevelila makrokosmos své knihy vzletnými úvahami o „cíli cesty“ nebo frázemi o tom, že spisovatelská činnost je nejtěžší formou seberealizace. Spletitý labyrint literárního díla by klidně obstál v mnohem skromnějším, intelektuálně méně ambiciózním balení.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se