Posílám nějaké peníze, s úctou Hitler

Posílám nějaké peníze, s úctou Hitler

28. června 2006,  10:51, Ondřej Horák, Lidové noviny

Divadelní dramaturgyně Radka Denemarková vydala svou druhou prozaickou knihu, román Peníze od Hitlera.

Jaká je situace na českých vesnicích a proč? Došlo k rozbití její struktury - zvláště na okrajích republiky - již v roce 1938, kdy začalo záležet na tom, kdo je Němec, Čech či Žid? Podepsalo se na dnešní podobě vesnic ještě více čtyřicet let komunistického jednotného zemědělství? Znamenal listopad 1989 pro vesnici nový impuls, nebo naopak poslední ránu, když se lidé začali stěhovat za prací do měst? To jsou otázky, na něž je potřeba najít jasné odpovědi, aby se věci „pohnuly“.

Historici však zatím veřejnosti zcela uspokojivou odpověď nepředložili: je to proto, že jsou jako „zpomalený film“, či je zde brzdou vědomí historické složitosti celé situace, kterou je třeba podrobně prozkoumat a jež patrně jednoduché resumé nenabídne? Navíc jde o historii ne až tak vzdálenou...

Odstranění tohoto palčivého nedostatku se nyní ujali spisovatelé, přestože angažovanost v našich krajích má stále jednoznačně negativní konotace. V loňském roce tak téma kolektivizace znovu „nadnesl“ v románu Selský baroko Jiří Hájíček, nyní v románu Peníze od Hitlera Radka Denemarková odkrývá vesnické šrámy z let válečných.

 

Historie jako ponorná říčka

Radka Denemarková (1968) působila jako dramaturgyně v Divadle Na zábradlí, vedle toho je autorkou monografie Evalda Schorma a televizních scénářů k dokumentům o významných osobnostech českého divadla. V loňském roce pak debutovala prózou A já pořád kdo to tluče, umístěnou rovněž do divadelní prostředí. Již v tomto příběhu však hrála skrývající se historie podstatnou roli, stejně jako - jak naznačuje už název- dětská říkadla.


V nyní vydaném románu Peníze od Hitlera autorčin rukopis již ihned rozeznáme. V textu se nejen čas od času objevují zmíněné říkačky, ale hlavně jde opět o dílo velkého emocionální nasazení, které je vyvažováno vědomím tragikomičnosti lidských osudů a také racionální neústupností.

Román vypráví příběh Gity Lauschmannové, jejíž otec měl v Puklicích (nedaleko Jihlavy) nejen vilu, ale i několik podniků. Šlo ovšem o německy mluvícího Žida a válka se blížila. Peníze od Hitlera začínají prologem z padesátých let, poté se vrací do léta 1945, zbývající části se odehrávají v roce 2005.

Gita, stařena v dívčím těle, se vrací z koncentračního tábora, dozvídá se, že přežil rovněž bratr Adolf, ale již se nesejdou... Po návštěvě tety v Praze se sama vrací do Puklic, je ale ihned bývalým otcovým podřízeným a dalšími „poturčenci“ s páskou RG na paži lapena a donucena opět otročit - doma totiž mluvili německy, a tak je podle „nalajnování“ prezidenta Beneše opět „podčlověkem“.


Gita nerozumí tomu, co se děje, ale nakonec se jí přece jen povede utéci. Ani později však nepřestává být otloukánkem a po tragickém zážitku přichází ještě o dítě a manžela. Jako by její postava byla hyperbolou, která má bít na poplach kvůli nevyřízeným účtům historie. Jenže, nakonec když je tak nesmyslná doba, proč by nemohla „zplodit“ nepříliš uvěřitelný osud?

 

Peníze se musí točit

V roce 2005 se do Puklic Gita Lauschmannová vrací s právníkem. Starostou je syn onoho otcova podřízeného, který ji po válce tak pěkně přivítal. Děti sice za své rodiče nemohou, ale v tomto případě jablko nepadlo daleko od stromu. Autorka při vykreslování současného života na vesnici sice prokazuje značný smysl pro dramatické situace, na druhou stranu někdy přece jen nepatrně sklouzává k jakési účelové karikatuře.


Buranství a relativizace puklických obyvatel změní Gitiny plány, nejprve totiž nechtěla svůj majetek zpět, požadovala jen zřízení pomníku připomínajícího jejího otce: „Na pomník otci jsem chtěla vyčlenit peníze z česko-německého Fondu budoucnosti. Poslali odškodnění za léta strávená v koncentračním táboře... Můj život je bláznivá jízda na tomtéž kolotoči, Denisi. Vždyť to jsou vlastně peníze od Hitlera.“ Stejně jako v debutu se ovšem v závěru rozezní výsměch dějin a také individuální paměti.


Radka Denemarková je velmi dobrou stylistkou - román plynule ubíhá v krátkých kapitolách. Oproti debutu Peníze od Hitlera také vykazují větší prokomponovanost. Při čtení románu se opravdu (znovu) vynořují otázky a s nimi hořkost. Tento aspekt románu jako by však přece jen cosi ubral z jeho estetické působivosti.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se