Pokus o život

Pokus o život

Respekt | 14. 6. 2010 | rubrika: Kultura / tvář | strana: 72 | autor: Jan Němec

Básník Krchovský se věnuje titěrným dějům a událostem

Chci jít ven - koukám se: na schodech strašidlo! / zajelo do domu, jen jak mě zahlídlo / předčasně skončila pozdní má sexmise... / schoval jsem zrcátko; půjdu, až setmí se." Podobné lehce črtané autoportréty provázejí poezii J. H. Krchovského odjakživa, není tedy překvapením, že na ně čtenář narazí i v připravované sbírce Dvojité dno, s níž Krchovský přichází po šestileté odmlce. Málokterý jiný básník se tak rád dívá do různých křivících zrcadel a s grácií operní divy nasazuje a snímá svou masku. Ovšem: tvář a maska, pravda a klam, kdyby to bylo tak jednoduché. U Krchovského je to spíš tak, že pod maskou nosí obličej s téměř stejnými rysy, maska je tu vlastní karikaturou.
V době, kdy básnická sbírka vychází v průměrném nákladu tři sta kusů, z nichž se třetina rozdá, třetina leží v knihkupectví a třetina ve skladu nakladatele, se Krchovského knihy Básně prodalo přes osm tisíc výtisků a nedávno vyšel rozšířený výbor z jeho díla Básně sebrané. Studenti a jiní flamendři čas od času zarecitují nad hospodským stolem - případně přilepí na zeď Facebooku - nějaké jeho čtyřverší na téma sex, zmar a smrt (jakékoli jiné pořadí je také možné).

Obvyklá směsice hnusu

Co v apoetické době dělá jeho verše tak populárními? Kromě toho, že se díky vázanému verši a výrazné melodičnosti snadno pamatují, boduje Krchovský hlavně svým ironickým nadhledem a dekadentní náladou. Vnitřním rozpoložením je to spíš antipoezie než poezie: „Obvyklá směsice hnusu a lítosti / podobných kriplů jsem skolil už mnoho... / nicméně počkáme, kdo koho vykostí / já versus nový den... Schválně, kdo s koho." Má to vtip a studentky, které se nejraději oblékají do černého, jásají.
Básník, který ve svých textech pravidelně umírá a líčí se jako satyr zkřížený se zombie, žije vcelku klidným, rozjímavým životem uvědomělého asociála a šlechtěného mizantropa v Brně na Ruském vrchu. Pohřbeny tu jsou desítky ruských vojáků, kteří přijeli osvobozovat Brno a zahynuli v okolních lesích. „Před pár lety je chtěli vykopat a převézt na centrálku, ale Rusi z ambasády se proti tomu postavili. Konečně to vypadalo, že nebudu mít hned za plotem mrtvoly," stěžuje si autor proslulý svými morbidními verši, jehož domek k zatravněnému vršku s černým pomníkem těsně přiléhá.
Je to právě tento ruský hřbitov, který dvaadvacetiletého, poněkud bezprizorního mladíka Jiřího Háska inspiroval k vytvoření pseudonymu Krchovský. Později říkal, že iniciály J. H. znamenají, že je tu pouze Jako Host, případně, že původně se jmenuje Jiří Hovno, což není pro básníka právě vhodné. S obrozenecky znějícím příjmením Krchovský, z něhož se postupem let stalo dokonalé nomen omen, je to známá historka. Vytvořit si pseudonym mu doporučil Egon Bondy, aby se tím oddálil případný zájem Státní bezpečnosti. Těžko říct, zda proslulý marxista a také konfident věděl, že má v bytě štěnici, každopádně když Hásek přišel mentorovi pseudonym slavnostně oznámit, byla StB první, kdo si ho poznamenal. To už měl ovšem Krchovský za sebou hospitalizace v psychiatrických léčebnách, nejprve na dětském oddělení v Kateřinkách a pak i v Bohnicích. S diagnózou „schizofrenie simplex u premorbidně schizoidní osobnosti" byl pro Státní bezpečnost příliš nespolehlivý, takže se mu její zájem víceméně vyhnul.
Pobyt v Bohnicích mu zajistil nejen invalidní důchod, ale i kontakty na skupinu lidí, kteří chodili na Klamovku, jedno z center pražského undergroundu 80. let. Zde proběhla básnická iniciace. Plastici sem občas zašli po zkoušce a kromě Krchovského tu z mladší generace vysedával třeba Jáchym Topol. V tomto prostředí Krchovský pochopil, že totální realismus a trapná poezie jsou jediným možným způsobem, jak v dané době psát a obstát. „Poezie byla ponížena až na dno - pak už se mohla jedině znova konstituovat," prohlásil v jednom ze starších rozhovorů.
První dvě sbírky - Nové valčíky a Zamilovaný dement - mu vyšly v samizdatové edici Revolver Revue Edice pro více. V okruhu undergroundu se záhy stal známým, po revoluci pak vyšel výbor Noci, po nichž nepřichází ráno a Krchovského začali vyhledávat organizátoři literárních festivalů a autorských čtení. Každý chtěl muže s obličejem jak vlasaté vajíčko a poetikou pukavce, který nikdy nemá daleko k paradoxu či aforismu. Po rozjívených 90. letech však přišlo uklidnění. Na konci století Krchovský tvrdil, že končí i jeho poetika, a načas opravdu přestal psát. „Čistotu pohnutek k tvorbě věřím málokomu," říká dnes padesátiletý básník. „Tvorba je vždy tak trochu sebeinzerce: tady jsem, chcete mě? A já ztratil ty důvody nabízet se."
„Ta silnice tu tehdy nebyla a my jsme se chodili koupat přímo k řece," ukazuje Krchovský z Ruského vrchu směrem ke Svratce, která vypadá jako by v ní někdo vymáchal štětce a vede před ní čtyřproudá silnice. „Doma jsem byl sice v Praze, ale sem jsem vždycky jezdil na prázdniny k babičce. Byla úplný pošuk, náboženská fanatička. Den co den jsem s ní musel do kostela, jinak bych se nemohl jít koupat. Taky k sobě pořád volala faráře na poslední pomazání. Byla tím tak známá, že už k ní odmítal chodit." S babičkou absolvoval množství pohřbů a právě zde lze nejspíš hledat počátek nekromantických tónů v jeho poezii - pokud tyto genetické vazby někoho zajímají. Volba poetiky však zároveň byla vědomým rozhodnutím, úvahou z temné komory, v níž člověk vyvolává svou nejhorší metafyzickou úzkost: z hlediska věčnosti je každý život jen záblesk, který na okamžik osvítí scénu světa, tak proč se na vše už rovnou nedívat tak, jako by to ani nebylo? Jinými slovy: oč je pohled zombie pravdivější než pohled člověka v rozpuku mládí... Odtud nejen ten poněkud nelidský tón Krchovského veršů, ale třeba také napětí mezi vědoucím básnickým subjektem, který svět sleduje jakoby ze zásvětí, a mladičkými objekty jeho zájmu, neposednými jako vteřinovka.
Po smrti babičky se Krchovský do jejího domku v bývalé dělnické kolonii pomalu přestěhoval, v řadě těch opravených se střešními okny a pastelovou omítkou je tento s pavučinami na záclonách vcelku snadno rozpoznatelný. Po dvoře se plazí réva a růže, dvorek stíní planá jabloň s plody jak pingpongový míček. Krchovský tak vyměnil Prahu za Brno, ocitl se v „hlavním městě beznaděje", jak s oblibou říká. „Brno, to je pokus o město, a život tady je pokus o život. Nejhorší je to tu přes prázdniny. Až na začátku října, když se vrátí studenti, Brno vždy provane, ztmavne a zajiskří. A jedině v Brně jsou si lidi schopní šlapat na špičky bot, když si kříží cestu..."

Poznačen studem

V jedné z básní veršuje: „Snad nejsem ani člověk... Možná netvor, zvíře... / (pohledy chodců utvrzují mne v té víře) / poznačen studem raději se straním lidí / tak jako všichni ti, kteří se za ně stydí." Jako jiné básnické autoportréty i tento je nadsázkou s pravdivým jádrem. O lidském davu si žádný básník snad až na Whitmana či Majakovského nemyslel nic pěkného a Krchovský svou asociálnost zdůrazňuje až po vzoru romantiků či prokletých básníků. V Kádrovém dotazníku Petra Placáka jako sexuální orientaci uvedl „narcis" a jako politickou příslušnost „asociál".
Necítit sympatie k lidem ovšem neznamená nemít rád ostatní tvory, kteří nemohou projevovat lidskou hloupost a omezenost. Černý kocour Lemur o tom ví své. A nejen kocour: Krchovský ve svém domě sype mravencům cestičky cukrem, aby věděl, kudy chodí, a zbytečně na ně nešlapal. Říká, že když nad ránem zavírá dveře ložnice, aby konečně ulehl a prospal půl dne, posvítí si ještě na zárubně dveří mobilem, zda tam není nějaký hmyz. Zde na terase domu nesedí ve své masce proslulý dekadent a cynik, ale sebeuvědomělý člověk, který přes všechny ty lahváče a cigarety zastává překvapivě východní přístup k životu. Za svou hlavní činnost si koneckonců vybral pozorné nicnedělání. Věnuje se vnitřnímu životu, případně titěrným dějům a událostem, jež rád ironizuje v básních: „Dnes jsem si koupil květináč/ a zasadil si pažitku / děkuji, Bože! - ,Není zač...‘/ dnešek byl plný zážitků."

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se