Pohybem proti smrti

Pohybem proti smrti

Tvar | 19.3.2009 | rubrika: Recenze | strana: 20 | autor: Martin Malenovský

Přeložili Petr Vidlák a Pavel Peč, Host, Brno 2008

Literatura literárna zbavená ovládla udílení polských literárních cen. I tak lze pohlížet na úspěch přední polské spisovatelky Olgy Tokarczukové, který sklidila její próza Běguni při vyhlašování nejlepších knih za rok 2008 u našich severovýchodních sousedů. Osvědčené spisovatelské jméno nenechalo bez povšimnutí nakladatelství Host, které opakovaně přináší autorčinu tvorbu v českém překladu.
Nejedná se o román v běžně chápaném smyslu, založený na ústřední linii děje. Tokarczukové Běguni, kteří svým názvem odkazují k ruské pravoslavné sektě, technikou kompozice daleko více připomínají pravoslavnou chrámovou ikonu, mozaikovitě seskládanou z pestrobarevných kamínků a sklíček. Stavebními kameny této prózy jsou drobné povídkové příběhy, postřehy a noticky vypozorované a zapsané během autorčiných nesčetných cest napříč celým světem. A právě pohyb a cesta, různorodost a současně provázanost světa představují ústřední témata poutníkovy filozofické rukověti, jíž Běguni krom jiného jsou.
Zdánlivou nesouvztažnost příběhů, které na první pohled pojí pouze obecný motiv cesty, vysvětluje přímo v textu sama autorka: „(...) každá vrstva jen vzdáleně připomíná vrstvu následující nebo předchozí; obyčejně je jen variací, modifikovanou verzí, každá z nich přispívá k řádu celku, přestože to nelze rozpoznat, když jsou zkoumány samostatně bez odkazu k celku. Každá vrstva je součástí celku, řídí se však vlastními zákony. Trojrozměrný řád, uvězněný a zredukovaný ve dvourozměrné vrstvě, se zdá být abstraktní. Až by si člověk mohl myslet, že žádný celek neexistuje a že nikdy neexistoval.“
Neotřelý metaforický jazyk dokonale konvenující s obdobným viděním světa není v tomto případě žádnou literární kudrlinkou, těm se kniha velkým obloukem vyhýbá a jinak civilností vypravování až bortí dojem literárního prostoru. Provázaností s elementární všedností usiluje co nejvíce zůstat ekvivalentem reality, stejně jako geografická mapa zastupuje skutečná místa.
Autorka s oblibou využívá podobenství. Postřehy a epizody, ve kterých autorka „konzervuje“ míjející okamžiky, vytvářejí paralelu ke skutečnému konzervování přírodopisných exponátů, které je námětem značné části obsažených povídek. Panoptikum přírodních rarit, naložených v lihu, odpovídá panoptiku podivínů a snílků zvěčněných v knize. Běguni Olgy Tokarczukové nechtějí ohromovat bombastickými událostmi, hodnota knihy spočívá v tom, že všedním událostem nastavuje nevšední perspektivu, vybízí vidět a slyšet přehlížené, které uniká rutinnímu pohledu.
Projevem originální perspektivy, provázející celý text, mohou být i paralely „map vnitřních a vnějších světů“, které autorka nachází mezi soustavou krevních cév a tepen lidského těla na straně jedné a mezi soustavou silnic, železnic a dopravních tepen na straně druhé; mezi dráhami látkového koloběhu a mezi trasami metra („Okrouhlé centrum letiště, mícha, uzavřená ve tvrdé, bezpečné skořápce kosti jednotlivého obratle, a paprskovitě se rozbíhající svazky nervů, na které navazují číslované východy zakončené rukávem vedoucím do letadla“); mezi svazky nervů a všeobjímajícími chapadly vševědoucí elektronické encyklopedie Wikipedia. Příběhy jejích postav připomínají pomyslné body putující prostorem a časem po mapě lidské civilizace, které se občas střetávají na uzlových stanicích a přestupních můstcích. Jednou z povídek knihy jsou právě titulní Běguni. Stejně jako ve většině ostatních příběhů, i zde je kladen důraz na ženské postavy. Hlavní hrdinka Aňuška chce uniknout z „vězení“, kterým se jí stalo manželství s mlčícím mužem a starost o nevyléčitelně nemocného syna. Po několik dnů a nocí jezdí sem a tam moskevským metrem, až marnou protispolečenskou vzpouru ukončí zatčení policií a žena se vrací domů.
Kniha zklame snad jen vyznavače lineárních příběhů. Po dějovém schématu expozicí počínajícím a závěrem končícím by se čtenář pídil marně. Stejně jako je svobodný skutečný poutník-nomád (odtud autorka důrazně vyděluje kategorii dovolenkářů: „odcestoval, aby se vrátil“), tak svobodně lze až na několik výjimek brouzdat stranami Běgunů. Rozladění budou i milovníci přísného literárního pořádku, kteří hledají nezpochybnitelné místo každého motivu a scény v racionálním celku geometricky narýsované francouzské zahrady. Zdánlivá neúplnost a nesouvislost motivů dojde v knize vysvětlení jen občas, to když při četbě narazíme na sousední „kamínek“ roztříštěné literární mozaiky. Tehdy se střípky skládají do koláží.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se