Petra Dvořáková: Já jsem hlad

Petra Dvořáková: Já jsem hlad

Nekultura.cz, 18. 2. 2010, Veronika Buchtíková

Útlou knihu Já jsem hlad můžeme označit za zpověď, osobní deník nebo dopis pro blízkou přítelkyni. Mladá autorka vypráví o tom, co sama prožila. Její odhalení je šokující, velmi intimní a otevřené. Svou knihu, již druhou, věnuje Marii - ženě, která jí pomohla v nejtěžších chvílích. Petra Dvořáková nabízí pohled na mentální anorexii, církev, ženství a partnerské vztahy, jaký se hned tak nevidí.

Spolu s autorkou či hlavní hrdinkou prochází čtenář celým jejím dosavadním životem. Už od dětství neměla snadný život - chyběla jí mateřská láska i opora otce a byla tvrdě trestána. Její další osudy jsou téměř neuvěřitelné. Čtenář se neubrání pocitu, že tohle všechno se jedné osobě snad ani nemohlo stát. A pokud už připustí, že to možné je, stále se bude divit, že je řeč o ženě, která má dnes něco málo přes třicet let.

Zatímco většina laiků považuje za hlavní důvod pro vznik mentální anorexie touhu být štíhlá a krásná, MUDr. Miroslava Navrátilová uvádí v doslovu knihy tento mýtus na pravou míru. Připomíná, že se nejedná pouze o „estetický problém". Podněty pro vznik tohoto onemocnění jsou podle ní velice různorodé. Pro hlavní postavu se důvodem stala touha moci alespoň něco plně řídit a svojí vůlí ovlivňovat.

Jedním z ústředních témat jsou muži. V životě hlavní postavy se objevují kromě otce dva: manžel a milenec - kněz. Oba jsou zobrazováni jako sobečtí a nezodpovědní, umí brát, ale ne dávat. Hrdinka sebou nechává „zametat" a až pozdě si uvědomuje, kam až její ochota udělat muži radost (nebo jinými slovy neschopnost se mu postavit), zašla.

Kniha se dělí do kapitol, z nichž každá obsahuje různý počet podkapitol. Ty jsou místo názvů označeny údaji o věku, výšce a váze hlavní postavy. Pozorného čtenáře zaujme, že hmotnost hlavní hrdinky po prvních náznacích onemocnění stále neklesala, ale docházelo i k výkyvům směrem nahoru. Tato skutečnost boří představy nezasvěcených, kteří se domnívají, že anorexie je doprovázena prudkým snížením tělesné hmotnosti, která už nemá šanci se bez pomoci vyšplhat vzhůru. Vyprávění je prokládáno úryvky dopisů adresovanými reálné či fiktivní osobě, která je oslovována „dear Joss" nebo jednoduše „dear". Jedná se o osobu, která ještě nemá děti, takže leccos nemůže chápat, ale zároveň je to žena, pro niž je hrdinčino trápení blízké.

Přestože se na první pohled zdá, že kniha je věnována především mentální anorexii, není to rozhodně její jediné téma. Všechny důvody, které hrdinku dohnaly až k této nemoci, mají význam i samy o sobě.

Autorka mluví o menstruaci, o porodu, o sexualitě i autoerotice, málo už ale o vztahu k dětem. Kromě nemoci mladšího syna, která je líčena velmi podrobně a ukazuje pouto mezi matkou a jejím potomkem, chybí propojení všech událostí s jejími dvěma syny. Snad kromě občasných zmínek, že se hrdinka nemohla na děti studem ani podívat, když se vrátila ze schůzky s milencem. Vztah k dětem autorka pravděpodobně vnímala odděleně od ostatních problémů, čtenáři ale tato spojitost chybí.

Hlavní postava hledá náruč, kde by se mohla cítit bezpečně. Ani v tomto ohledu nejsou synové zmiňováni. Název Já jsem hlad proto nemusí označovat jen hlad jako fyziologickou potřebu, který se autorce stal drogou a pocitem uspokojení, ale i hlad po lásce a pomoci.

Je těžké hodnotit osobní příběh ženy jako fikci. Její témata nastolil život a zpracování, jakého se jim dostalo, je také ovlivněno realitou. Je však otázkou, nakolik je zpracování blízké objektivní skutečnosti. Autorčin časový a zřejmě i citový odstup je poměrně malý, takže je možné, že nevědomě došlo k jistému zkreslení. Dalším bolavým místem je způsob, jakým bude na autorku (i na ostatní v knize zobrazené osoby) pohlížet veřejnost, která je nyní obeznámená s jejím strastiplným životním příběhem. Autorka se možná setká s lítostí nebo pohrdáním od těch, kteří si její knihu přečtou, a bude se jim jevit až příliš otevřená. Možná přijde nenávist ze strany těch, kteří jsou v knize zobrazeni nelichotivě. Určitě ale dívky a ženy, které trápí podobné problémy jako autorku, povzbudí, že i ony mají šanci svůj boj vyhrát. A pro ostatní se jedná o zajímavé čtení, ze kterého zamrazí v zádech a které připomene, jak těžké osudy mohou lidé mít.

 

Hodnocení: 90 %

 

Ukázka:

Hlad spolehlivě fungoval jako odměna i trest. Když jsem něco dokázala, podpořila jsem to hladem a teprve potom bylo mé dílo dokonalé. Když se něco nedařilo, potrestala jsem se hladem. Mnohdy jsem žila z pocitu, že když se nic nedaří, tak alespoň hladovění ano.
Hlad utvářel mé vědomí, určoval, kdo jsem, on byl mojí identitou. A nikdo svou identitu nechce zničit. Bála jsem se, že když začnu jíst, ztratím orientaci v životě, nebudu vědět, kdo jsem. Hlad určoval a definoval mé já. A toho jsem se vzdát nechtěla. Myslím, že v tomhle je to zrádné zapojení vůle, která začne anorexii pomáhat. Nikdo se přece nechce vzdát sám sebe a své sebejistoty.

 

Petra Dvořáková, Já jsem hlad, Host, Brno, 2009.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se