Otevřený vesmír science-fiction s humanistickým duchem

Paj Chua, Lidový deník, Čína, 15. 9. 2015

(Český překlad publikován v rubrice Ukázka domácí kritické reflexe přílohy Literárních novin Pražská revue - současná čínská literatura)

Problém tří těles už od počátku vzbuzoval velkou pozornost čtenářů v Číně i zahraničí a dostal se do nejužšího výběru významných národních i mezinárodních ocenění, včetně čínské ceny Milky Way, ceny Nebula udělované za nejlepší světové sci-fiv čínštině, ocenění Hugo udělované Mezinárodní společností sci-fia dalších významných cen udělovaných v rámci žánru. Tento úspěch je nepřehlédnutelný. 
Už od doby, kdy Liang Čchi-čchao psal svůj román Budoucnost nové Číny (Sin Čung-kuo wej-laj), a Lu Sün přeložil dílo Cesta do středu Země Julese Verna, byl čínský žánr sci-fi pevně zakořeněný v domácí kultuře a zároveň bohatě čerpal z celé škály ze zahraničí převzatých uměleckých postupů. Jeho vývoj byl velmi pomalý a obtížný, ba přímo klopotný. Z nejrůznějších důvodů byla čínská sci-fiv celkovém objemu literatury 20. a 21. století zastoupena jen řídce a její vliv byl zanedbatelný. V 80. letech 20. století se spolu s příchodem nové éry v literatuře objevili noví autoři, např. Čeng Wen-kuang a Tchung En-čeng s díly jako Let k souhvězdí Střelce (Fej siang žen-ma-cuo) nebo Záře smrti nad korálovým ostrovem (Šan-chu tao-šang te s‘ kuang), která ve čtenářích vzbudila novou vlnu zájmu o sci-fi. Od začátku nového století tento žánr obohatili další autoři včetně Liou Cch‘-sina, Wang Ťin-kchanga či Chan Sunga, kteří představují nové progresivní přístupy a využívají specifické literární postupy. Ti svá díla šíří prostřednictvím nových médií a otevírají tak nové obzory pro sci-filiteraturu v Číně. Když Problém tří těleszískal cenu Hugo, pro čínské autory sci-fito znamenalo, že se pro ně konečně otevřela mezinárodní síň slávy a čínské dílo se specifickými čínskými rysy zanechalo první stopu na světovém kolbišti tohoto žánru. Liou Cch‘-sinovi se podařilo účelně spojit vědecko-technickou obraznost s obrazností uměleckou a stvořil rozlehlý vesmír, neoddělitelně spjatý s čínskou perspektivou. Neobyčejný fikční svět, který stvořil, je pevně vrostlý v bohatství čínské historie a kultury a přináší sebereflexi čínské humanistické tradice, nepostrádá však ani silného ducha národního sebevědomí. Proto tento román čtenáři poskytuje čirou radost z četby a zároveň usiluje o naplnění nároků nové literární tvorby sci-fis duchem humanismu. 
Liou Cch‘-sinův Problém tří těles se odehrává ve světě Trisolaris, do něhož lze proniknout prostřednictvím počítačové hry Tři tělesa. V tomto čím dál tajemnějším světě mohou hráči Tří těles potkat osobnosti z různých období čínské historie a různých oblastí čínské kultury, například krále Wena z doby dynastie Čou, mistra Mo Tiho, Konfucia, Prvního císaře dynastie Čchin a další, a mohou se zde setkat také s Galileem, Koperníkem, Newtonem a dalšími osobnostmi západní vědy. Těmto osobnostem dokonce mohou klást otázky a vést s nimi rozpravy, aby tak nahlédli do civilizačního pokroku a jeho proměn a hlouběji pochopili vědecký rozvoj a tajemství vesmíru. S počítačovou hrou pak souvisí tajná organizace ETO, již založili pozemští hráči Tří těles a tajemní členové organizace "hranice poznání". Tato organizace se v románu rozštěpí na tři frakce, "Přistání", "Záchrana" a "Přežití", které spolu poté v rámci organizace ETO vedou líté a kruté boje. Jestliže autor v prvním díle využil svou bohatou erudici a nespoutanou představivost k tomu, aby vytvořil mimozemskou civilizaci s komplikovanou historií, ve druhém se zaměřil na zachycení ideologické hry mezi Trisolařany a pozemšťany a zachytil rozdíly a analogie mezi různými typy civilizací. Ve třetím díle se pak zaměřuje na "plán žebříku" a "kosmické cestování", což mu umožňuje zkoumání podstaty času a tajemství vesmíru. 
Na celé trilogii je fascinující, s jak neobyčejně silnou představivostí za využití stále dokonalejších uměleckých postupů autor odkrývá další a další vrstvy civilizace Trisolařanů, přičemž ve všech dílech vychází z perspektivy skutečné Číny a jejích obyvatel, kteří zde hrají hlavní roli. Přitom zapojuje poznatky z matematiky, výpočetní techniky, fyziky, chemie, astronomie, vědy o nebeských tělesech, vojenství a dalších vědních disciplín, překračuje omezení času a prostoru i rozdíly mezi současností a historií a prostřednictvím hlavní linie založené na poznání, jehož esencí je sebeobětavost, splétá mozaiku z dosud známé historie lidského společenství a zcela neznámých světů překračujících naši pozemskou zkušenost. Proplétá virtuální realitu se skutečností a spojuje exaktní vědy s humanistickými v jeden celek, čímž buduje okouzlující příběh, jenž čtenáře nutí neustávat v četbě protkané vrstvami významů nabízejících nespočet námětů k přemýšlení. 
Četba Problému tří těles je skutečně neobyčejným zážitkem. V díle se setkáme se známými historickými postavami a událostmi, jsou zde důvěrně známá období a scény, jež nás přirozeně nutí k přehodnocení reality, přehodnocení minulosti. Zároveň zde jsou naprosto cizí jevy a události, hluboká tajemství a prapodivné úkazy, jež umožňují rozlet naší fantazie a posunutí jejích hranic. Části, kterým lze porozumět i ty nesrozumitelné se spojují v jedinou překrásnou krajinu, v níž si každý přijde na své, ať už je to poučení nebo jen vzrušení a zábava. 
Liou Cch‘-sin svůj sci-firomán napsal tak krásným a vynikajícím způsobem, že je velice čtivý a dokáže čtenáře vtáhnout svým detailním zachycením kultury i hlubokým humanismem. Autor byl od dětství milovníkem sci-fia dlouhá léta působil jako výzkumný pracovník v oblasti výpočetní techniky, přitom má však neobyčejný umělecký cit a ohromnou erudici. Vzpomínám si, jak jsem se s ním v roce 2012 účastnil Mezinárodního knižního veletrhu v Londýně, kde byla Čína v tom roce hlavním hostem. Jeden půlden jsme absolvovali exkurzi do Britského muzea, jen Liou Cch‘-sin se zašel místo toho podívat do muzea přírodovědného. Potom mi říkal, že pro autora sci-fijsou přírodní vědy mnohem důležitější. Prý už tehdy na setkání s ním dorazili čtenáři z různých částí světa, hovořící různými jazyky. Už před pár lety bylo zřejmé, že tento čínský spisovatel má spoustu zahraničních "fanoušků".

Přeložila Kamila Hladíková