Osobně sympatisuji s vaší dcerou, nemající dosud zájem o nic

Osobně sympatisuji s vaší dcerou, nemající dosud zájem o nic

Metropolis Live, 11. 6. 2008, autor: jap 

Tímto citátem vybraným z jednoho z dopisů Bohuslava Brouka je uvozen výběr z textů z let 1948-1978 této rázovité a pozapomenuté postavy české avantgardy třicátých a čtyřicátých let minulého století, nazvaný Zde trapno existovat, a čtenáři je takto prezentován vůbec poprvé. 

Bohuslav Brouk (1912-1978) se narodil ve velkoobchodnické (áno, fa. Brouk a Babka je správná stopa) rodině v Praze, na FF UK vystudoval estetiku. V roce 1932 publikoval první text Psychoanalysa, propagací Freudovy metody a zájmem o podvědomí a sexualitu se tak stal souputníkem surrealistů, ostatně mezi jeho blízké přátele patřil Jindřich Štýrský, Toyen nebo Karel Teige. 

V období třicátých let vydal několik esejů a úvah, díky jejichž provokativnímu vyznění se stal autorem doslova legendárním: Autosexualismus a psychoerotismus (o problematice onanie a její vhodnosti zejména pro dospívající mládež), O lásce, smrti a žárlivosti (o dobrovolné smrti jakožto důstojném odchodu ze života), Patologie životní zdatnosti (o antropologii a moderním fetišismu), Strach z oddechu (o negativním smyslu lidské aktivity), Bludnost jedné představy (o požitkářství jako smyslu života) a Manželství - sanatorium pro méněcenné (...).

Zde trapno existovat je souborem esejů, poznámek, korespondence a poezie z let emigrace, o jejíchž důvodech není nutno se příliš rozepisovat; Broukovy provokativní texty byly soudruhům trnem v oku už ve třicátých letech. 
Exilová tvorba se ale, aspoň co do formy, nijak neliší od té domácí. Brouk byl brilantní satirik se schopností přesného zacílení, i když někdy v tématu jen klouže po povrchu. Jedinečný způsob, jakým si pohrává s jazykem, dělá jeho tvorbu výjimečnou, ať už píše o ipsačních návycích bavorských sedláků nebo o technických parametrech francouzských silnic. 

Téma, ve kterém je autor nejsilnější, jsou jeho postřehy k tehdejšímu politickému dění. Eseje O svobodě a demokracii, Moje členství v KSČ nebo Poučení z únorových oslav jsou zkratkovité a skvěle vypointované texty ukazující komunistickou praxi jako groteskní a mimo realitu stojící absurdnost. Stejně tak si nedělal žádné iluze o exulantech, v emigraci viděl spíš touhu po šťastnějším životě s větším hmotným zabezpečením než jako mravně povznášející ušlechtilost. 

A nejspíš i tento neskrývaný postoj nakonec vedl k tomu, že citlivý cynik Bohuslav Brouk zemřel v Londýně v roce 1978 v naprostém osamění.

Teď už vám neuteče ani řádek.

Co se děje v naší redakci i jaké knihy připravujeme, najdete v pravidelném souhrnu ve své e-mailové schránce.

Váš e-mail byl úspěšně přihlášen k odběru. Nezapomeňte adresu potvrdit.

Přihlásit se

Správa účtu

Přehled objednávek Změna osobních údajů Změna hesla
Odhlásit se